Článek
Na první pohled to vypadá, že lavičky začnou zajímat lidi až v seniorském věku. Toto téma se však dotýká třeba i rodičů s dětmi u hřiště. Nebo taky těch, kteří si chtějí v parku v klidu popít alko i nealko nápoje a poklábosit s přáteli. Nebo si číst knížku. Nebo mladých zamilovaných. Taky zcela prozaicky těch, kteří jen čekají na zastávkách na spoj veřejné dopravy, nebo jsou v čekárně v nemocnici či na nádraží.
Čas od času i tato problematika pronikne do médií. Někdy jde o propagační texty politiků, jak skvěle osadili veřejný prostor lavičkami ve prospěch občanů, nebo naopak kritika, jak se jim to nepovedlo.
Výjimečně v tomto případě příliš nepodezírám naše zastupitele z nějakých nekalých úmyslů. Myslím, že je prostě a jednoduše zajímá jen to základní. Lavičky? Tak jo, koupíme, to bude dobře vypadat ve volební kampani. Kritéria? Aby se na to dalo sednout, pěkný design a aby byly co nejlevnější. Nějaké pohodlí nebo funkčnost? Cože?
Myslím, že politici, kteří o tom rozhodují, si na ty lavičky nikdy sami nesedají, takže je nějaké pohodlí nebo funkčnost ani nenapadne. Zajímalo by mě, jestli by si do bytu pořídili židle nebo sedačky, aniž by si je nejdřív vyzkoušeli, nebo je nevrátili, když nebudou vyhovovat.
Zajímavými příklady oplývá klasicky Brno, ale v Praze máme také svoje exoty.
https://brnenska.drbna.cz/zpravy/spolecnost/26384-v-brne-si-poridili-designove-lavicky-ktere-uveznuji-veci-pomaha-klacik-nebo-demontaz.html
O podobě a umístění laviček v Praze nerozhoduje pouze magistrát, ale i jednotlivé městské části. Praha 6 je asi vůbec nejlepší lavičkový expert. Pominu její jedinečný kulturní počin – lavička, „na kterou se dá i sednout“, protože je to naše drahé umělecké dílo.
Také smart lavičky Prahy 6 slaví „úspěch“. Nejenže jako „smart“ nefungují skoro od začátku, ale nikdo si na ně ani nesedá. Proč? No přece proto, že jsou nepohodlné. To je ale překvápko, co? Tak schválně: Na kterou z těchto tří laviček byste se posadili? Na tu uprostřed?
Strašně chytrá lavička na Drinopolu
V posledním článku mě asi nejvíc pobavila informace, že se zde počítá i s „různými netypickými způsoby užívání“. Hned mě napadlo, že možná jde o různé aktivity vleže, ale třeba je to jen moje bujná fantazie.
Tak teď má Praha 6 zase něco jako první. Co na tom, že se na těchto lavičkách nedá dlouho sedět, protože jsou nepohodlné. Hlavně že budou odolné, budou se snadno udržovat a je to ten jediný správný design pro celou Prahu.
„Cílem je zajistit co nejúplnější výchozí škálu prvků, která nabídne kvalitní prvky pro všechna pražská prostředí, na okraji i v centru, v průmyslové zóně i na náměstí, a zajistí jejich kompatibilitu a dostupnost a stejné náhradní díly třeba i za dvacet let nezávisle na vůli trhu, což je věc nejen estetická, ale především ekonomická“.
Pan Petr Hlaváček, náměstek primátora Prahy, který tohle vymyslel a zařídil, naprosto pominul základní kritérium. Pohodlí. A zase ta otravná otázka. Zkusil si na tu bezva lavičku taky sám sednout? Hm. Asi ne.
Hlavně ale nechápu, proč bylo třeba znovu vyhlašovat novou soutěž na jednotnou podobu městského mobiliáře, když už byla vyhlášena v roce 2016, schválena v roce 2017, a mnoho laviček už bylo instalováno. Tehdejší podoba laviček byla nejen pěkná, ale hlavně na rozdíl od těch nově vybraných, byly skutečně funkční a pohodlné. Možná má vedení Prahy moc peněz a neví, za co je utratit. Nebo těch „jednotných podob“ má být víc. Nebo je třeba dát architektům a umělcům vydělat. Takové vyhlášení veřejné soutěže je opravdu drahé, ale zase to pěkně vypadá v médiích.
Srovnání:
Nejhorší jsou kovové lavičky bez opěradla. Studí, tlačí, a bolí z nich po pár minutách záda. I ty s opěradlem nejsou žádný luxus. Dokážu jakž takž pochopit, že je umísťují na zastávky MHD, kde na nich člověk sedí jen pár minut. Nedokážu pochopit, proč jsou v parcích, jako třeba na Klárově na Praze 1.
Lavičky v parku na Klárově
Kovové příšery jsou i na pohotovosti v Motolské nemocnici. Jako by tím říkali: „Člověče, když jsi sem byl schopný dojít po svých, tak ať to tady máš co nejvíc nepohodlné a čím dřív to vzdáš a zase odejdeš, tím líp.“
Dřevěné lavičky bez opěradel sice nestudí, ale jinak taky nic moc.
Dřevěných s opěradlem je mnoho druhů. Nejhorší jsou ty, které instalovala třeba Praha 5 v parcích a u dětských hřišť na sídlišti Homolka. Jsou ze stejného ranku, jako ty „odolné“, které instaluje i Praha 6. Jsou fakt příšerně nepohodlné. Tlačí do zad i do stehen, protože mají ostré hrany a zcela nepochopitelně přední část zvednutou nahoru místo dolů. Často nedosáhnete ani nohama na zem, protože jsou vysoké. Tohle si snad opravdu vymyslel nějaký lavičkový sadista. Podobné jsou však i ve většině parků v Praze, například i na dříve zmiňované Praze 6.
Sadistické lavičky Prahy 5
Trochu méně sadistické lavičky Praha 6
Ale konečně se dostávám k tomu, co je mému srdci milé. Moje nejoblíbenější a nejlepší super lavička. Pořád si myslím, že naši designeři buď jen opakovaně vynalézají kolo, nebo od politiků dostávají špatná zadání. Ta nejpohodlnější a nejlepší podoba lavičky je tu s námi už asi tak sto let. Je ergonomická a pěkně oblá. Je dřevěná, nebo se tak alespoň tváří. Nikde netlačí, nebolí, nestudí. Je prostě pohodlná. Je to jediná lavička, na které vydržíte sedět i hodně dlouho, aniž by vás bolela záda, nohy, nebo cokoliv jiného.
Už v roce 2017 lavičky v tomto stylu schválil IPR, protože studio Olgoj Chorchoj vyhrálo veřejnou soutěž na budoucí jednotnou podobu městského mobiliáře. Jen je škoda, že tyhle lavičky stihl instalovat zatím jen DP Praha u zastávek MHD.
Lavička mého srdce
Podobné jsou třeba i ve Stromovce. Sice v trošku humpoláckém provedení, ale to bych Praze 7 i odpustila.
Stromovka
Možná, že pan Hlaváček vydá rozkaz městským částem, aby krásné a pohodlné lavičky z ekonomických a estetických důvodů odstranili a nahradili těmi jedinými správnými, odolnými a ekonomicky výhodnými, ale na kterých sedět delší dobu fakt nechcete.
To ale zcela jistě nehrozí. Počítám, že tak do čtyř let pan Hlaváček vyhlásí novou soutěž o jednotnou podobu pražského mobiliáře, a k těmto dvěma jednotným designům přibude i třetí jednotný. A čím déle bude pan Hlaváček ve funkci, tím více jednotných mobiliářů nás ještě čeká.
Jednotný design na Praze 6
„Jestliže něco stojí za to, aby bylo uděláno, stojí za to, aby bylo uděláno dobře.“ Karel Čapek
