Článek
Po výši důchodů, omezení volebního práva starých a hloupých lidí se dnes nejvíc řeší, proč si, sakra, lidi pořád stěžují na nízké platy, když je přece tak jednoduché změnit zaměstnání a jít tam, kde vám dají víc.
Do určité míry je to pravda. A když je člověk mladý a zdravý, je snadné změnit zaměstnání a jít tam, kde vám dají více peněz. S postupujícím věkem je to ovšem složitější. Zase se dá říct, že člověk by si měl uvědomit včas, že tahle práce je nerentabilní, že vás neuživí, a tak odejít jinam. Jenže.
Bude vás ta nová práce bavit? Bude vás to naplňovat?
Když si uvědomíte, kolik hodin v práci strávíte, tak si taky uvědomíte, kolik hodin to bude buď promarněných, nebo fajn. Ten pocit, kdy jdete do práce s odporem a nechutí, musí být příšerný. Nechci to, a nikomu bych to nepřála.
Pracuju už skoro 30 let v Akademii věd. Práce mě baví a až doteď mě pohodlně uživila. Přežila jsem dobu covidovou, ale už jaksi nepřežívám inflaci a současnou vládní politiku. Vědecké instituce placené státem mají totiž tabulkové platy. Čím déle pracujete, tím se vám plat poměrně zvyšuje. Teda spíš nepoměrně a hodně pomalu. Já jsem nikdy nedosáhla ani na průměrný příjem, ale nevadilo mi to, protože mě to uživilo. Jsem nenáročná a mám jiné priority než se honit za penězi. Jenže.
Dostala jsem se do situace, kdy se můj plat i po zvýšení o tři stovky za šest let nejenže nepřiblížil k tomu průměrnému, ale naopak k tomu minimálnímu. A teď už mě neuživí. Tak jo, prošvihla jsem to a včas se neuchytila jinde, kde bych měla víc peněz a nejspíš i totální frustraci z blbé práce.
Za první republiky, když byl někdo „pod penzí“ tak se nemusel stáří obávat. A to ani nebylo za komunistů. Ale co teď? Mám si rok a půl před důchodem hledat jinou práci? Hm. Už to vidím, jak se o mě zaměstnavatelé perou. Takže si teď hledám práci na částečný úvazek k té stávající. Uklízečku dělat nemůžu, na to už fakt fyzicky nemám a Ukrajinky to jistě zvládnou líp než já. Já bych nejspíš zkolabovala po první směně.
Tak jo. Nejsem úplný blbec, něco odborného umím. Takže si nejspíš pořídím IČO. Jde o to, jestli se mi to vůbec v dnešních podmínkách vyplatí. Abych na to nakonec ještě nedoplácela.
Celý život poctivě pracuju, po státu jsem kromě mateřské nikdy nic nechtěla, a na stará kolena (to levé zvlášť, jak říká Jiří Suchý), jsem se dostala do situace, kdy bez příspěvku na bydlení už bych skončila pod mostem. A důchod? No, tak ten zatím raději neřeším. Moje děti na tom asi budou ještě hůř než já.
Můj názor: Tahle vláda něco dělá fakt jaksi blbě. Buď to neumí, nebo… nevím.
