Článek
Stála jsem před deseti zaměstnanci autopůjčovny, se kterými jsem měla pilovat jejich prodejní a komunikační dovednosti, bylo hrobové ticho a mně se hlavou pořád dokola točila věta: „Vydrž to, brečet můžeš o pauze na záchodě!“ Lektor jsem byla krátce a do zhroucení mi chyběl jen kousíček.
Byli zablokovaní, nespolupracovali, neodpovídali na dotazy, chvílemi na mě dokonce pasivně agresivně útočili. Byl to můj zatím nejhorší zážitek ze školení. A taky nejužitečnější! Díky tomuhle zážitku jsem hned na začátku kariéry lektora dostala hromadu cenných lekcí.
Lekce číslo 1: Postoj lidí je sakra důležitej
Můžete se stavět třeba na hlavu, ale pokud se lidi prostě nechtějí někam posunout, nechtějí vás ani zkusit poslouchat, nebo spolupracovat, vy s tím nic nezmůžete. Za svůj rozvoj je každý zodpovědný sám a sám taky musí chtít.
Lekce číslo 2: Nelámej to přes koleno
Za každou cenu jsem to školení chtěla dokončit. Byla to pomoc kamarádce, za kterou jsem ten termín vzala, nechtěla jsem ji zklamat. Zaplatili předem. Majitel si přál konkrétně tohle téma…. Našla bych další deset důvodů. Ale ne, někdy to prostě nejde. Po vyzkoušení všeho možného i nemožného jsem měla mnohem dříve říct: „Okey, máme několik možností. Buď to takhle potáhneme dál a budeme tu všichni ztrácet čas a odejdeme odtud na****í, případně to můžeme po dohodě s majitelem utnout, nebo ten čas strávíme něčím užitečným. O to, co pro vás mám připravené, evidentně nestojíte, takže co byste chtěli probrat? Jestli vůbec něco.“
Lekce číslo 3: Popiš, co vidíš a ptej se
Už od začátku bylo naprosto do očí bijící, že jsou ze mě všichni nadšení, asi jako z doporučení na kolonoskopii. Místo nesmyslného snažení nadchnout a namotivovat, jsem se měla hned zeptat: „Vidím, že ze školení zrovna nejásáte, co se děje?“ Kdybych to udělala, dozvěděla bych se, že školení bylo naplánováno majitelem dost na sílu, a taky že jim pro větší motivaci víc prodávat dost změnil odměňovací systém. Já a moje kecy jsme byly jen třešničkou na dortu.
Lekce číslo 4: Zhroutit se sice můžeš, ale nepomůže to
Při první pauze jsem opravdu utíkala na toaletu v jiném patře a celá hysterická jsem volala kamarádce, která mi tenhle dream job dohodila. Z rozhovoru si nic nevybavuju, ale nějakým záhadným způsobem se jí povedlo mě uklidnit. Nádech, výdech a co teď? Jsem přesvědčená, že to byl můj první záblesk růstového myšlení. Začala jsem si v duchu sepisovat seznam věcí, co je špatně a pak to přišlo: „Nemá smysl se v těch chybách patlat, co už teď vím, že musím něco udělat jinak. Co mi pomůže nejvíc tuhle noční můru přežít?“ Z kabinky jsem vyšla s jasným plánem a odhodlaná to dokončit.
Lekce číslo 5: Inkasovaný gól v první minutě neznamená porážku
Jen si představte, jak by to vypadalo, kdyby se hokejisti po první třetině sbalili a šli kvůli jedné brance domů. I poslední sekundy zápasu využívají k tomu, aby obrátili. A přesně to jsem si řekla, ještě to můžu obrátit. A podařilo se! Začali komunikovat, reagovat a dokonce jsme našli i téma, které chtěli probrat (a dokonce souviselo s původním zadáním). Byl to lítý boj, ale zvládla jsem to. Nebyl to boj jen s nimi, byl to hlavně boj mě samé proti mé hlavě. Nakonec to všichni hodnotili jako přínosně strávený čas a odešli s konkrétními body ke svému rozvoji, které si (ač to zní neuvěřitelně) nastavili sami. V takový happy end jsem si netroufla na začátku ani doufat. Podobných lekcí bych dala dohromady asi víc než dost.
Co byla ale ta největší lekce? Využij ten nejhorší zážitek ve svůj prospěch!
Tohle jsem si paradoxně uvědomila nedávno, po mnoha letech. Čekal mě workshop pro náročnou skupinku, u které jsem dopředu věděla (skutečně jsem to věděla, žádné předpoklady a domněnky), že bude zablokovaná, nebudou chtít,… no prostě jako přes kopírák tehdejší publikum z autopůjčovny. A v tu chvíli mi to došlo, nic horšího než tenkrát už mě nepotká, a i kdyby se to tomu blížilo, už jsem si s tím jednou poradila a vím, co mám dělat. To zvládnu! A i kdyby ne, i kdyby to bylo ještě horší, třeba díky tomu přijdu na další strategie, které využiju zase jindy. Tohle uvědomění mě uklidnilo a na workshop jsem přišla zdravě sebejistá, nebála jsem se. A věřím, že i to mi pomohlo ho zvládnout bez ztráty kytičky.
Co si z toho vzít?
Ať už děláte cokoliv, vezměte ten naprosto nejhorší zážitek z vaší kariéry a udělejte z něj svou výhodu. Už se nemáte čeho bát, to nejhorší už jste si zažili. A kdyby se opravdu stalo něco ještě horšího, tak už víte, že toho můžete využít, můžete se z toho poučit a vyjít z toho lepší. A taky už trochu víte, co fungovalo při minulé katastrofě, a nebo naopak nefungovalo, tak se tomu teď vyhnete. Vzpomeňte si na svou konkrétní katastrofu a sepište si svoje lekce. A až vás bude čekat náročná situace, vzpomeňte si, že jste už zvládli a přežili horší, dáte i tohle.
