Mýty o hubnutí a jak jsem jim nevěřila

Jako věčný dietář, který se od 15 let motá v kruhu hubnutí a přibírání, jsem se považovala za odborníka, který přece ví, co zabírá.

Pochopení, že pravdu měli všichni výživoví poradci (které jsem považovala za šarlatány) a mí známí, kteří na jejich rady dali, přišlo až po třicítce. Stálo mě několik kil a každé to kilo mě stálo spoustu potu, slz a trápení.

Když tělo škrtíte příliš drakonickým kalorickým deficitem, hubnete zbytečně pomalu.

Pravda se skrývá v následujících tvrzeních:

A teď hezky podrobně pro všechny, kdo si mezi novoroční předsevzetí zapsali shození vánočních kil. Ostatní už můžou přestat číst a jít dělat něco užitečnějšího.

Vždycky jsem přísahala na počítání kalorií a vytváření kalorického deficitu. On i ten výživový poradce nakonec skončí u prosté rovnice. Musíte mít kalorický deficit, jinak nezhubnete, přes to nejede vlak. Všechno ostatní jsou jen mýty o hubnutí.

Když jsem tedy nedávno začala zase s hubnutím, vrátila jsem se k osvědčenému receptu. Stáhla jsem si aplikaci My Fitness Pal, ve které mám uložených úctyhodných 14 let historie, a nastavila si příjem na hubnutí 1450 kcal denně. Po porodu mi to takhle fungovalo, to jsem hubla 0,5 kg týdně. Ale najednou to nešlo. Usoudila jsem, že to je proto, že 4× týdně cvičit nestačí. Vždyť po porodu jsem měla spoustu pohybu, s kočárem jsem nachodila 5 km denně a s dětmi jsem byla stále na nohou, teď sedím za počítačem. Co s tím?

Začala jsem denně běhat. Žádná štace, jen 30minutový výklus po cestě do školky jako nadstavba k pravidelnému cvičení. Jako způsob, jak se dostat na předepsaných 10 tisíc kroků denně. Protože procházky tam prostě pracující matka s dvěma dětmi nenarve, i kdyby se rozkrájela. A fungovalo to, kila šla konečně dolů tempem 0,5 kg týdně. Protože ta rovnice funguje, jinak by fotky z pracovních táborů vypadaly jinak. Když vydáte víc, než přijmete, zhubnete, tak jednoduché to je.

Začala jsem být příšerně unavená. Únavu a stres, který s sebou takový životní styl nese (když je člověk unavený, nemyslí mu to, pracuje pomaleji a nestíhá), jsem řešila večerním vínem a občasnou čokoládou. Abych si mohla dovolit víno a čokoládu, musela jsem přidat na aerobním cvičení (protože posilování nepálí tabulkově tolik kalorií), a to ještě na tom vysoce aerobním, při kterém tepmetr naměří astronomické počty spálených kalorií. A taky samozřejmě ubrat na jiném jídle, když chcete do drakonického součtu kalorií přidat skleničku vína, tak si k obědu dáte mangold zakapaný olivovým olejem.

Já vím, já vím, že všichni říkají, že to takhle nefunguje. Ale rovnice je rovnice, je to výmluva, je to mýtus. A vždycky mi to fungovalo, tak co, ne? Vím své…

Jenže pak únava dosáhla takových rozměrů, že jsem se budila rozlámaná každé ráno. Byla jsem protivná, podrážděná, vyschla má studnice kreativity. Vrchol byl, když jsem na dovolené s dětmi (ahoj všichni, kdo tam byli a čtete to) po 4 hodinách spánku a větším množství alkoholu pojedla salát a vydala se běhat, abych se trochu probudila, protože jsem nějak unavená. Ale hlavně abych nasbírala dost kalorií a mohla si večer (po obligátním salátu) dát zase to pivo, víno a slané oříšky. Pche, mýty o hubnutí, na mě si nepřijdou.

Tak už jsem zpět v realitě. Po návratu z dovolené jsem pokorně zasedla za počítač a začala studovat všechny rady výživových poradců, které jsem doteď ignorovala. Zaplatila jsem si členství ve svém oblíbeném fitness programu, nechala si nastavit cvičební plán a sestavila jídelníček podle zásady pravidelného příjmu dostatečného množství bílkovin.

Takový jídelníček, který mi dá 1750 kcal denně, a když budu unavená, tak ho navýším na 2050 kcal denně. Jídelníček, který nebude počítat s vínem a čokoládou jako základem. Budu se snažit nachodit denně 10 tisíc kroků, ale jen když to půjde přirozeně, bez každodenního běhání. A k tomu 4× týdně cvičení založené na tréninku funkční síly podle plánu sestaveného profesionálem.

Zažila jsem si dost velké peklo se všemi jinými dietami, takže vím, co nefunguje.

Nefunguje, pokud ho berete stylem: 14 hodin nejím, a pak to za 8 hodin dožeru.

Přerušovaný půst funguje díky těmto třem pravidlům:

Nefunguje, pokud pracujete hlavou a potřebujete cukr.

Funguje jen tehdy, když si při tom ty tuky a bílkoviny nějak vážíte nebo to máte v krabičkách.

Oni sice propagátoři ketodiety tvrdí, že můžete tuky a bílkoviny neomezeně, ale když si místo pěti mandlí dáte ke každé svačině 100 g, řeknou, že tak to zase nemysleli.

Jídlo jako ořechy, sýry nebo semínka jsou sice keto, ale taky obsahují zatraceně hodně kalorií. Podstata ketodiety staví na tom, že normální člověk těch vysoce tučných a těžkých potravin tolik nesní, je mu z toho špatně. Ale chronický dietář většinou neumí poslouchat své tělo, a pokud vás k tomu bolí hlava z nedostatku cukru, je vám všechno jedno.

A jednoduchá rovnice „nežer a cvič“ funguje, jinak by fotky z koncentračních táborů vypadaly jinak. Ale není to tak jednoduché.

Já začala s počítáním kalorií v 18 letech, když jsem zjistila, že dietu založenou na pouhé zelenině a ovoci nedám. Nastavila jsem si příjem kalorií na 1200 kcal denně (!) a k tomu se nějak hýbala. Fungovalo to. Ale tehdy jsem měla opravdovou nadváhu a měla co shazovat. Každý dietář to zná. Když máte fakt kila navíc, padají dolů sama. Jakmile se dostanete na hranici nadváhy a chcete hubnout dál, jde to hůř.

Tehdy jsem navíc byla mladší a hodně vytrvalá. Pro zajímavost, tehdy neexistovaly aplikace a chytré mobily, takže jsem běhala po světě se stohy vytištěných kalorických tabulek a zápisníkem, do kterého jsem si psala výpočty.

To samo o sobě vysvětluje úspěch. Když je někdo ochotný podstoupit toto, tak vydrží.

Za těch pár desítek let jsem vystřídala tolik diet a zázračných receptů na hubnutí, kolik se jich jen teď v lednu do redakčních plánů všech časopisů vejde. Všechno, abych nemusela přijmout tvrzení výživových poradců, které jsem považovala za mýtus: Musíte zcela změnit svůj životní styl – jíst zdravě a přirozeně se hýbat.

Zkusila jsem ketodietu, sacharidové vlny, střídání bílkovinových a sacharidových dnů, přerušovaný půst, dietu ala „jezte-nejezte-jezte“ a staré známé počítání kalorií.

A můžu se vší pokorou říct, že nic nefunguje.

Proč pořád hledáme zázračné diety? Známe fyziku, víme něco o zásadách příjmu a výdeje a myslíme si, že tedy můžeme oblbnout přírodu.

Ale ona je chytřejší, má několik miliard let náskok.

Naše tělo má několik milionů let náskok nad naším poznáním fyzikálních zákonitostí příjmu a výdeje energie. A ví, co dělá.

Chce dostatek živin, chce něco, z čeho může žít, tvořit svaly, čím může regenerovat buňky. Jestli se to vejde do tabulek, to je mu celkem jedno.

K čemu mu je kalorie obsažená v alkoholu? Vždyť ji ani nemůže použít, naopak se s ní musí potýkat. Naše tělo neví nic o fotkách modelek, kterým se chceme podobat. Snaží se nás uchránit před smrtí hladem, vyčerpáním a nebude budovat svaly, když si navyklo, že ho každou chvíli trápíme hladomorem.

Radši svaly spálí a uloží je do podoby tuku, který se při příštím hladomoru bude hodit. A až ten hladomor přijde, radši tělo zavelí „jdi spát a šetři energií“, než aby se drahocenných zásob tuku vzdávalo.

A to ani nemluvím o různých individuálních specialitách. Někdo trpí hormonální dysbalancí, jiný na přirozeně silné podkoží, jiný bere léky, po kterých tloustne. Pro ty, pro které je hubnutí samo o sobě těžké, je o to lákavější sklouznout k zázračným dietám, protože ten pomalý a pozvolný proces zdravé pravidelné stravy přináší ještě pomalejší výsledky než u běžné populace. A to je strašně demotivující.

Snažíme se dělat všechno možné, abychom nemuseli dělat to základní:

A snažíme se dosáhnout stavu, který naše tělo rozhodně nepovažuje za ideální. Matka dvou dětí, která vypadá jako modelka, je přírodní unikát, nesmysl, nepřežije zimu a děti umřou hned po ní. Nějaké tukové zásoby si naše tělo uchovat chce, hlavně před zimou, ale má-li se jich pustit, tak jedině tak, že ho ukonejšíme. Přesvědčíme ho, že žádný hladomor se nechystá, že vždycky bude dost. A to jedině tím, že budeme jíst pravidelně dostatečně výživná jídla a zdravě se hýbat a samotné tělo budeme zdravým cvičením udržovat.

To pochopení bolí, protože nikdo ve skutečnosti nechce dietu, která mu slíbí pouze jogurt, kuře a salát. Každý chceme rychle zhubnout a pak si žít po svém. Ale příroda se oblbnout nedá.

Tak zatlačme slzu a pojďme pokorně i v roce 2025 vytvářet zdravé dietní a pohybové návyky. A to i s vědomím, že je to hrozně nefér, že někomu to jde snáz, protože je mladší, bezdětný, zdravější nebo prostě jen nemá vyvinuté chuťové buňky a vata mu k životu stačí, kdežto nás život bez škvarků nebaví.

Přeji vám, milí čtenáři, úspěšný boj s držením předsevzetí nejen v roce 2025.

Darya Pino Rose, Foodist: Using Real Food and Real Science to Lose Weight Without Dieting, HarperOne, 2013.

Kate Northurp, Dělej méně, Uzume, 2021.

Brad Pilon, Jezte! Nejezte! Jezte!, Grada, 2015.