Článek
The games must go on. (Hry musí pokračovat)
Po dlouhé době se olympijské hry vrací do Německa. Vrací se ale do jiného Německa. Celé olympijské hry roku 1972 měly ukázat, že se nacházíme v úplně jiném Německu. V Německu demokratickém, mírumilovném. V Německu, které se snaží přispět ke světovému míru právě skrze olympijskou myšlenku. V Německu, na jehož půdě už nebude prolévána nevinná židovská krev. Není vinou Němců, že to zase nevyšlo. Mnichovská olympiáda vstoupila nakonec do dějin pro události, které nemají se sportem mnoho společného.
Dne 5. září v 5.00 h skupina Palestinců z organizace Černé září pronikla do olympijské vesnice a do pokojů izraelské výpravy. Bezprostředně při útoku byl zabit trenér zápasníků Moše Weinberg a kordista Romano. Několika sportovcům se podařilo utéct, ale devět z nich teroristé unesli. Při následném policejním zásahu zahynulo pět členů komanda a všichni rukojmí.
Jednání byla hodně chaotická. Hry probíhaly, nikdo je nepřerušil. Ještě deset hodin po tom, co vykrvácela první izraelská oběť, se dohrával basketbalový zápas. Až poté byly soutěže na 34 hodin zastaveny a MOV čelil rozhodnutí, co dál. Izraelská výprava a spolu s nimi Nizozemci, Norové a Filipínci hry okamžitě opustili. Nakonec se konala na olympijském stadionu tryzna (které se odmítli zúčastnit zástupci SSSR a arabských zemí), na které předseda MOV prohlásil: „The games must go on.“ Olympijská myšlenka nesmí zemřít pro zločiny teroristů. Přes hrdé prohlášení se jednalo spíš o řešení z bezradnosti, ale zbytek olympiády se odehrál podle plánu.
Pro Němce nastala tragédie. Mnichov měl být místem smíření s minulostí, a místo toho otevíral staré rány. Tiskový mluvčí předsedy vlády prohlásil: „Pro Německo je ohromnou tragédií, že se toto stalo právě židovskému národu.“ Nedodal už „právě v naší zemi“, ale všichni si to mysleli.
Pro Izraelce je do dnešních dnů Mnichov 1972 nejen otevřenou ranou, ale především užitečným zdrojem společenské paměti. A je možné se k němu odvolávat. To se také stalo. Izrael okamžitě zahájil největší útočné akce od šestidenní války a srovnal se zemí vojenské cíle Palestinské osvobozenecké armády v Sýrii a Libanonu. Následovala tajná operace Boží hněv, která trvala mnoho let a za cíl měla zničit všechny, kdo se na Mnichovském masakru podíleli.
Obrat znamenal také pro terorismus jako takový. Do té doby se teroristické činy často posuzovaly na jedné nebo druhé straně barikády ve studené válce podle toho, zda sympatizujeme s těmi nebo s oněmi. V útoku na sportovce v průběhu olympijského svátku ale shledávaly téměř všechny evropské vlády a veřejnost tak odporný akt, že jej odsoudily i v případě, že stály na straně Palestinců.
A v neposlední řadě znamenal Mnichov předěl v ohledu bezpečnostních opatření. Po Mnichovu se začalo mnohem víc dbát na bezpečnost olympijské vesnice a sportovišť. MOV si uvědomil, jak moc láká teroristy všech stran a skupin událost, na kterou se upírají zraky celého světa. Po 11. září 2001 se nároky na bezpečnostní politiku na velkých akcích ještě zpřísnily. Udává se, že dnes až polovina rozpočtu na pořádání olympijských her padne právě na bezpečnostní opatření s tím spojená.
O čtyři roky zpět na olympiádu „tichých protestů“ v Mexiku se můžete vrátit se mnou v tomto článku.
Zdroje:
ARNAUD, Pierre & RIODAN, James (ed.). Sport and International Politics. Routledge, 2003.
LENSKYJ, Helen. Inside the Olympic Industry. Power, Politics, and Activism. Routledge, 2000.
MARKOVITS, Aandrei S. & RENSMANN, Lars. Gaming the World. How Sports Are Reshaping Global Politics and Culture. University of Princeton, 2010.
PARRY, Jim. THE OLYMPIC GAMES EXPLAINED, A Student Guide to the Evolution of the Modern Olympic Games. Routledge, 2009.
PROCHÁZKA, Karel. Olympijské hry – Od Athén po Moskvu. Praha: Olympia, 1984.
RIPPON, Anton. Hitlerova olympiáda: historie nacistických her roku 1936. BB art, 2008.
TOMLISON, Alan (ed.). National Identity and Global Sports Events Culture, Politics, and Spectacle in the Olympics and the Football World Cup. State University of New York Press, 2006.
WHANEL, Garry. Blowing the Whistle. Culture, Politics and Sport. Routledge, 2008.
