Článek
Úkol historika je těžký, snažit se být objektivní ve světě, kdy si společnost vybírá, na čí bude stát straně. Snažit se být objektivní, když sám stojí na něčí straně. Co víc, snažit se být objektivní, když možná někde v hloubi duše na něčí straně stojí, a ani o tom neví. U blogování to tak být nemusí. Bloger si může volně vybrat stranu, stejně jako novinář. Měl by to přiznat. Stojím si za tím, že by to měl přiznat i historik. Prostě v úvodu napsat, že je katolík, konzervativec a jeho oblíbencem je Winston Churchill. Bude se snažit být objektivní, to je jeho řemeslo, ale tady je varování. Kdyby se mu to nepovedlo, tak ať víte, kterým směrem vítr vane.
Problém je ale v tom, že za předpojatý se považuje už výběr témat
Když napíšu o rudém hladomoru, někdo mi pošle nenávistný e-mail, proč nepíšu o zločinech UOA (Ukrajinské osvobozenecké armády). A vůbec, proč nepíšu o nacistech, to nevím, co dělali na východní frontě oni?
Když napíšu o kolonizaci Afriky a honech na černé otroky, dostanu hate na téma šíření postkolonialistické propagandy. A proč nepíšu o arabských lovcích otroků, kteří pořádali na africké, ale i evropské pobřeží nájezdy stovky let?
Počítám, že autor skvělé knihy Ronald Segal, Islam's Black Slaves: The Other Black Diaspora, dostával nenávistné e-maily z opačné strany spektra. Jistě se ptaly, proč svou knihou zbytečně odvádí pozornost od evropské koloniální viny a amerického otroctví.
Problém je v tom, že člověk nemůže být odborník na všechno. Autor, který píše o rudém hladomoru, by skutečně měl chápat i nacistické zločiny ve východní Evropě, nevyhnout se zločinům ukrajinských, ale ani polských nacionalistů. Problém ale je, že vždycky někdo musí vystřelit první a počty obětí nikdy nevyjdou shodně, takže ani prostý výčet dat nebude objektivní a může být považován za předpojatý.
Na druhou stranu, člověk nemůže být odborník na americké otrokáře v 18. století a zároveň na arabské otrokáře v 8. století. Takže očekávat od tohoto historika, že bude psát o obou tématech, je nemožné, tyto fenomény jsou tak kulturně a časově vzdálené, že srovnání prostě v odborné literatuře možné není.
Jediné, co mají tyto dva fenomény společného, je odvěká touha člověka zotročovat svého bližního. Na moderní formy otroctví by měly být třeba odborníky orgány v trestním řízení, případně novináři, také nechceme po historicích, aby o nich psali. Logika je to ale stejná.
Proč se řeší jen historie?
Proč se ale takto ptají lidé pouze v citlivých tématech? Proč se mě nikdo neptá, když píšu o starověkém Římu, kde je Řecko? Psala jsem o Achillovi, a co Agamemnon, chudák, bylo to neobjektivní. Už Homér fandil Achillovi. A když píšu o ženách ve středověku a o tom, jak je církev přirovnávala k nejčernějším ďáblům, proč nepíšu také o tom, jak ti klerici trpěli, když si do první řady v neděli v kostele sedly samé dámy s hlubokými výstřihy?
(Poznámka: k tomu druhému nemám prameny, kdybych je měla, jistě o tom napíšu, byla by to skvělá studie.)
A vůbec, proč píšu o množení psů, a neřeším množení koček nebo třeba leguánů?
Autory dokumentu V Síti obvinil jeden z usvědčených agresorů, proč točí dokumenty zrovna o tomhle, a nenatočí něco o skutečných zločinech. Dokumentaristé v klidu odpověděli, že oni se věnují zneužívání dětí na internetu, jestli má informace o jiných zločinech, že klidně předají kontakt dalším kolegům.
Počítám, že každý, kdo se dotkl třeba jen lehce kontroverzního tématu zde na Seznam Médium, má podobnou zkušenost.
Nemůžeme se zavděčit všem. A upřímně, asi ani nechceme. Pokud totiž chceme o něčem psát, tak pravděpodobně proto, že je potřeba, aby se o tom mluvilo. Kdyby se na tom tématu všichni shodli, nestálo by za to ho otvírat.
Jediný recept, který mohu nabídnout, je nebrat tyto otázky nebo komentáře bez ohledu na formu jako útok, ale spíš jako inspiraci. Odpovědět: O tomto tématu nepíšu, protože k němu nemám dost informací, ale děkuji za inspiraci, máte-li nějaké zajímavé zdroje, sem s nimi.
Někdy se pak z útoku stane příjemná konverzace, a když ne, tak stále platí, nikdy se nezavděčím všem.
Zdroje:
Ronald Segal, Islam's Black Slaves: The Other Black Diaspora, Farrar, Straus and Giroux, 2022.
Timothy Snyder, Krvavé země, Evropa mezi Hitlerem a Stalinem, Paseka 2002.
