Živit se psaním knih může (skoro) každý. Vážně to chcete?

Živit se psaním není pohádka, ale dá se to. Píšu, vydávám a prodávám knihy, jak to jde, někdy na půl plynu, jindy naplno. Říkám to otevřeně. Počítám. Všechno.

Psaní jsem si nevybrala, psaní si vybralo mě. První román jsem napsala ve dvanácti letech. Ale až před čtyřmi lety jsem zjistila, že to může být víc než koníček. A taky jsem pochopila všechny spisovatele, kteří si to dál jako koníček nechají. Ona se totiž z té pohádkové představy může stát docela otročina. Být spisovatel a netřít bídu lze. Na zahraničním trhu si můžete vydělat docela slušně. Ale taková profese možná vypadá trochu jinak, než jak si mnozí představují. Nejsem si jistá, jestli je to pro každého, kdo sní o tom, živit se psaním knih.

Hezká představa vůně papíru v knihkupectví je totiž fajn, ale z vůně se nájem neplatí.

V zahraničí jsem měla kliku. Dostala jsem smlouvu na historickou knihu, pro kterou jsem měla unikátní kombinaci kvalit: znalost slovanských dějin (ve srovnání s britskými autory), dobrou angličtinu, prokázané publikace a čtivý styl srozumitelný laikům. Jenže jedna zahraniční kniha vám magicky cestu ke kvalitnímu nakladatelskému počinu neotevře. Pokud vůbec něco takového existuje.

Pro začínající autory je totiž smlouva s nakladatelstvím většinou slepá ulička. Zavedený autor si vyjedná slušné podmínky a hlavně kniha zavedeného autora dostane na trhu šanci. Vydavatel pro její propagaci uvolní rozpočet. Pokud jste začínající autor a vůbec vám někdo na e-mail s vyleštěným rukopisem odpoví, dostanete 5–10 % z ceny knihy, které se prodá pár stovek výtisků, pokud si to sami odmakáte. Protože drtivé většině knih se nedostane žádného marketingu.

Já si vydávám knihy sama, protože se tím chci uživit. Kdyby přišla skvělá nabídka, neodmítnu ji, ale pro smlouvu s nakladatelstvím si nejdřív odmakám co nejlepší pozici.

Jsem smířená s tím, že reklamu v metru mít nebudu. Zato mám něco, co mi nikdo nevezme: rozhodování ve vlastních rukou.

Můj den vypadá jinak, než jak se „život spisovatelky“ maluje v představách většiny obyvatel. Ráno píšu, odpoledne odpovídám čtenářům, chystám newsletter a ladím texty na e-shopu. Do toho hlídám korektury, řeším sazbu, ISBN a povinné výtisky. Volám do tiskárny, jestli to stihneme do Vánoc, a do knihovny, jestli dorazily recenzní kusy.

Sleduju analytiky v Meta Business Manageru, Google Ads a Amazon Ads. Když prodej nejede, ladím text i grafiku nebo znovu hledám jiná a vhodnější klíčová slova. Komunikuji s recenzenty a beta čtenáři a hledám nové. Navazuji vztahy s knižními influencery, tvořím obsah na sociální sítě. Tvořím grafiky ke knihám, k článkům a newsletterům. Balím zásilky, běhám do Zásilkovny a PPL boxu.

A píšu texty na zakázku, protože stále ještě mě knihy neuživí. Je to totiž běh na dlouhou trať a jedno z nejpomalejších odvětví podnikání.

A hlavně, je to podnikání. Takže řeším všechno, co každý podnikatel od svářeče po právníka na volné noze. Daně, účty, faktury, pohledávky na sociálce, které jsem dávno zaplatila. Jenže já se živím prodejem knih do zahraničí a klienty mám z celého světa. Takže tady nastupuje řešení různých sazeb DPH, kam danou položku zapsat, institut identifikované osoby a další lahůdky. Kdo prodává do zahraničí, jistě to zná.

Zvykla jsem si myslet ve formátech, ne v dogmatech. Jedna kniha může být rukopis, e-kniha, papír, audio, přednáška, malý kurz. Ne všechno najednou a ne vždy, ale když vidím, že titul rezonuje, přidám další vrstvu. Kniha je poměrně levná věc, jestli s ní chcete vydělat, musíte mít širší portfolio, víc zdrojů příjmu, celý ekosystém, kde jeden produkt živí ten další.

Stejně tak je to s kanály: vlastní e-shop mi dává nejvyšší marži a přímý kontakt se čtenáři, distributor se hodí, když objemy rostou – jen nechci exkluzivitu, dokud mi přímý prodej funguje. Papír miluju, e-kniha mi vrací náklady rychleji. Audio dává smysl, když text dobře zní a ekonomika sedí. A překlad? Angličtina často ano, němčina dává hlavu a patu, když téma žije i u sousedů. Není to kouzelná brána, je to další práce. A další náklad do začátku, protože do němčiny mi někdo knihu musí přeložit a reklamu na německém Amazonu si taky sama nenapíšu.

První českou knihu jsem psala po večerech a všechno bylo pomalé. U druhé už jsem věděla, kam má smysl investovat: korektor, obálka, rozumná reklama. Třetí (teď anglická) mě naučila recyklovat obsah. U čtvrté, která vyjde v říjnu, přestože jsem ji dopsala v červnu, jsem zjistila, že podnikání se dá řídit pákou: plyn, brzda, klid, sprint. Svoboda neznamená volno bez povinností, ale schopnost přizpůsobit tempo životu, a přitom nenechat věci spadnout ze stolu.

Ne, svět si vás sám nenajde, i kdybyste napsali něco výjimečného. Bez propagace zůstane výjimečnost v šuplíku. Ne, papír není jediná „opravdová“ kniha. Čtenáři jsou různí a digitál platí účty rychleji. A ne, jedna kniha za tři roky neuživí nikoho. Nejlepší reklama na knihu je další kniha.

V tom je celé tajemství: katalog, který roste, ne jednorázový zázrak. Jako spisovatel se může uživit pouze ten, kdo má nápady na stohy knih. Ony ale nápady většinou přichází tehdy, když se do toho pořádně pustíte. Já spíš nestíhám všechny nápady zpracovávat a dopředu mě nežene touha po penězích, ale snaha už už knihu dopsat, abych se mohla pustit do další.

A hlavně ne, není jedno, co letí mezi čtenáři. Buď svou myšlenku přizpůsobíte trhu, nebo zapadne. Neznamená to zaprodat duši. Hlavní je příběh a myšlenka, když ji uzpůsobíte očekávání čtenářů daného žánru, prodá se líp.

Pokud toužíte po „splnění snu o vydané knize“, najdete firmy, které si to nechají královsky zaplatit. Seškrábnou víc než polovinu provize, marketing stejně nechají na vás, ale vaše kniha bude v knihkupectví. To samo o sobě nezaručí prodej, ale pokud vám nejde o peníze, ale o splnění snu, bude to stačit. Myslím ale, že i v takovém případě se vyplatí do snu investovat trochu času a najít si kvalitní nakladatelství, které vám zajistí marketing knihy. Dá vám málo peněz, ale knihu dostane ke čtenářům.

Takové nakladatelství ale chce důkaz, že jste dobří. Blog, sledující na sociálních sítích, články v časopisech, autoritu v oboru, něco, co jim už předem řekne, že kniha vydělá. Jim, ne vám, ale oni jsou taky jen podnikatelé.

Jestli se chcete psaním živit, musíte hlavně změnit svůj přístup k penězům. V Čechách trochu pořád platí, že peníze smrdí. Kdo řekne nahlas, že chce vydělat, tak je nafoukanec. Setkala jsem se s hlasy, které mi nadávaly, když jsem dala podcast za paywall, vždyť vědění by mělo být zdarma. A dlouho mi trvalo naučit se říct čtenářům a posluchačům, kterým tvořím tuny obsahu: zaplaťte. Ale kdo se bojí chtít vydělat, tak, inu, nevydělá.

Pokud se chcete živit jako spisovatel, musíte dělat to všechno, co jsem napsala výše, a ještě něco navíc, protože každému sedne jiná cesta. Nebo si najděte nakladatele, ale jednejte s ním z pozice partnera, který má co nabídnout. Ostatně, bez vás by vydavatel neměl co vydávat, že?

Nejste prosebník, jste partner. Ptejte se na podmínky, marže a práva. Když nedává smysl spolupráce, slušně poděkujte a běžte dál. Podnikejte. Počítejte. Učte se. A mezitím pište dál.

Může se psaním živit (skoro) každý? Skoro. Uspěje ten, kdo unese, že psaní je i obchod. Kdo zvládne vyjednávat, plánovat, pouštět, co nefunguje, a dělat víc toho, co funguje. Není to romantické. Je to poctivé. A když si večer sednu k textu a vím, že si můžu zítra přidat nebo ubrat podle toho, jestli jsou děti zrovna zdravé nebo nemocné, řeknu si: stojí to za to.