Článek
Pamatuji si na chvíle, kdy jsem jako malá trávila nekonečné hodiny ve školce. Domov byl pro mě bezpečný přístav, kde jsem se mohla svobodně projevit a růst. A teď nabízím přesně tento výběr z pozice rodiče. Velkým luxusem je ale to, že si můžu vybírat. Doma si jedeme vlastním tempem, bez tlaku na výkon nebo nutnosti přizpůsobit se kolektivu, na což mnoho dětí není v raném věku ještě připraveno. Je fascinující sledovat, jak se prcek ponořuje do svých oblíbených činností. Momentálně jedou puzzle, malování a různé skládačky. Při této hře nejenže rozvíjí svou jemnou motoriku a prostorovou představivost, ale také vkládá do svých staveb příběhy, které sám vymýšlí. Vidět, jak jeho mysl pracuje, je pro mě jako mámu neuvěřitelným zážitkem.
Známé prostředí také umožňuje dítěti objevovat svět v rytmu, který mu vyhovuje. Nemusíme sledovat pevný harmonogram jako ve školce – když má syn chuť kreslit, vezmeme pastelky a kreslíme. Když má energii, vyrazíme na zahradu nebo do lesa, kde se proběhne, hraje na schovávanou a učí se rozpoznávat stromy. Domov je pro něj zároveň hřištěm, učebnou i bezpečnou zónou, kam se může kdykoliv uchýlit, když je unavený nebo potřebuje trochu klidu.
Svoboda pro dítě i rodiče
Jednou z největších výhod naší současné situace je právě flexibilita. Práce z domova nám umožňuje přizpůsobit denní program aktuálním potřebám našeho dítěte. Kdykoliv si vzpomenu na přísné rozvrhy, které jsem zažila jako dítě – ve školce i ve škole – uvědomím si, že to nebylo vždy ideální. Každé dítě má jiné potřeby a ty se mohou měnit nejen ze dne na den, ale i z hodiny na hodinu.
Například náš syn má někdy dny, kdy si chce celé dopoledne jen číst. Sedíme tedy spolu na gauči, probíráme jeho oblíbené knížky a diskutujeme o tom, co vidí na obrázcích. Jindy je zase plný energie a potřebuje se hýbat. V takových dnech vyrážíme na procházky do přírody, kde objevujeme zvířata, rostliny a učíme ho o ekosystému. Před pár týdny jsme při jedné vycházce našli ptačí peříčko, což se stalo impulsem pro malý „vědecký“ projekt – začali jsme zkoumat různé druhy ptáků, jejich hnízda a způsoby letu. Takové spontánní učení je nejen efektivní, ale také zábavné pro celou rodinu.
Budování silného rodinného pouta
Jedním z důvodů, proč jsme se rozhodli pro tuto cestu, je možnost trávit s naším synem více kvalitního času. Brzy totiž přijde čas, kdy už prostě nebude chtít trávit čas se svými rodiči, ale třeba s kamarády. Společné chvíle jsou investicí do našeho vztahu, který nyní zakládáme na pevných základech důvěry a lásky. Co se zdá jako drobnosti – společné vaření, čtení pohádek před spaním nebo hraní deskových her – se ve skutečnosti proměňuje v klíčové okamžiky, které formují nejen naše dítě, ale i nás jako rodiče.
Například minulý týden jsme společně pekli cukroví. Syn si sám naměřil mouku, rozklepl vajíčko (dobře, část skončila na stole) a s neuvěřitelnou soustředěností vykrajoval různé tvary. Když jsme si pak sedli ke stolu s teplými perníčky a hrnkem mléka, uvědomila jsem si, že přesně takové chvíle tvoří jádro naší rodinné kultury. Tohle je to, co si náš syn bude pamatovat – že jsme na něj měli čas, že jsme se smáli, tvořili a byli spolu. Chci, aby tento čas trval déle než tři hodiny po tom, co ho vyzvednu ze školky.
Reakce okolí
Samozřejmě jsme se nevyhnuli otázkám typu: „A není mu doma smutno? Nechybí mu kolektiv?“ Chápu, že tyto obavy vycházejí z dobrých úmyslů, ale věřím, že není pouze jedna správná cesta. My volíme alternativní způsoby socializace. Na hřišti se syn setkává s dětmi různého věku, což je často mnohem přirozenější než prostředí, kde se pohybuje jen mezi vrstevníky. Dále navštěvujeme kroužek výtvarného tvoření, kde má možnost sdílet své zájmy s dalšími dětmi.
Poslouchat vlastní instinkty
Naše volba nechat dítě doma vychází z hlubokého přesvědčení, že každá rodina má právo najít svůj vlastní způsob, jak vytvořit prostředí pro harmonický rozvoj dítěte. Nemáme nic proti školkám, ale pro nás je toto aktuálně nejlepší cesta. A kdo ví, možná se v budoucnu rozhodneme jinak. Zatím ale vidíme, že náš syn prospívá – je šťastný, zvědavý a spokojený. A to je pro nás to hlavní.
Rodiče, naslouchejte svým instinktům. Vaše děti vám samy řeknou (i když třeba ne slovy), co potřebují – stačí jen otevřít oči, naslouchat a být přítomní.
