Článek
Je Milan Calábek manipulátor, pábitel nebo hledač pravdy?
Co lidé hledají v době chaosu.
A proč někdo, kdo umí spojovat příběhy a významy, dokáže zasáhnout tolik lidí.
Nikdy jsem vlastně nevěděla, co si o Milanu Calábkovi myslet.
Třicet let na něj narážím v různých obdobích života.
Jednou jako na režiséra.
Pak jako na člověka vykládajícího archetypy a sny.
Později jako na hlas protestující proti covidu, očkování nebo současnému výkladu historie.
A dnes znovu poslouchám jeho úvahy o Lichtenštejnech, moci, dějinách a skrytých souvislostech.
A pořád si nejsem jistá.
Možná právě proto o něm píšu.
Ne jako jeho obdivovatelka.
Ani jako odpůrce.
Spíš jako člověk, který dlouhá léta pozoruje zvláštní fenomén:
proč někteří lidé dokážou zasáhnout lidské duše téměř archetypální silou.
V devadesátých letech jsem měla kamarádku léčitelku. Byla inteligentní, citlivá a hledající. Milovala Calábka. Jenže jeho semináře byly pro ni strašně drahé. Nemohla si dovolit jezdit do Prahy. A tak si ženy mezi sebou půjčovaly videokazety s jeho přednáškami.
Kazety kolovaly skoro jako tajné evangelium.
Pamatuji si, jak některé ženy poslouchaly jeho slova pořád dokola. Celé dny. Archetypy. Sny. Jung. Symboly. Významy. Dějiny duše. Mluvily o tom s takovou fascinací, až jsem měla chvílemi pocit, že mají vymyté mozky.
Jenže dnes už si tím nejsem tak jistá.
Možná to nebyla hloupost.
Možná to byl hlad.
Po roce 1989 se otevřel svět. Jenže spolu se svobodou přišel i chaos. Lidé přestali vědět, čemu věřit. Staré jistoty se rozpadly a nové ještě neexistovaly. A právě tehdy přišli lidé, kteří dokázali spojovat věci dohromady.
Ne fakta.
Příběhy.
A člověk, který umí spojit:
- sny,
- historii,
- psychologii,
- symboly,
- osobní bolest,
- společenské dění,
- archetypy,
- a ještě to vyprávět silným hlasem…
…má obrovskou moc.
Ne proto, že by nutně lhal.
Ale protože vytváří význam.
A lidé význam zoufale potřebují.
Dnes už si myslím, že Milan Calábek nebyl obyčejný manipulátor. Manipulátoři bývají často prázdní. U něj cítím něco jiného: hlubokou fascinaci světem, symboly a lidskou psychikou. Člověka, který celý život hledal skrytý řád pod povrchem reality.
Jenže právě tady vzniká nebezpečí.
Když člověk dlouho žije ve světě symbolů, může postupně začít vidět symboly úplně všude. Přestane rozlišovat mezi intuicí, interpretací a ověřitelnou realitou. A posluchači, kteří hladoví po smyslu, mu někdy začnou věřit víc než sami sobě.
A možná právě to je nejdůležitější věta celého článku:
Neztratit vlastní kořeny a vlastní ověřování reality.
Jenže na to dnes skoro není čas.
Svět je rychlý, hlučný a zahlcený. Lidé jsou unavení. A když pak přijde někdo, kdo dokáže chaos proměnit v příběh, mnoho z nás si oddechne. Konečně něco dává smysl.
Možná proto mají podobní lidé takový vliv.
Ne protože znají pravdu.
Ale protože dávají tvar nejistotě.
A přesto si myslím, že bychom měli být opatrní. Ne odmítat symboly, sny nebo intuici. Bez nich by byl život mrtvý. Ale zároveň neztratit schopnost pochybovat, ověřovat a zůstat nohama na zemi.
Protože člověk, který umí vyprávět svět, dokáže zasáhnout masy lidí.
A někdy jim otevře mysl.
A někdy ji může zavřít.
