Článek
Dnes jsem si přečetla názor, že umělá inteligence z lidí dělá egocentriky.
A musím říct, že s tím nesouhlasím.
Ne proto, že bych ji chtěla obhajovat.
Ale proto, že odpovědnost nechci zase jednou házet jinam.
Není problém nástroj. Je problém zadání.
Když si kupuji lístek z Pardubic do Prahy, taky si vybírám.
Chci klid? Zvolím business.
Chci levnou cestu? Vezmu regionální spoj.
Chci jet rychle? Sednu do auta.
Každá volba má svůj důsledek.
A já ho přijímám.
S umělou inteligencí je to úplně stejné.
Chceš útěchu, nebo pravdu?
Můžu si s ní povídat jako s kamarádkou, která mě utěší.
Můžu ji požádat, aby byla přísná.
Můžu ji požádat, aby mi našla chyby.
Ale to rozhodnutí je vždycky na mně.
Stejně jako v životě.
Svádět chyby na nástroje je pohodlné
Byla doba, kdy jsme všechno sváděli na rodiče.
Jak nás vychovali. Co nám dali nebo nedali.
Dnes se to začíná svádět na umělou inteligenci.
„Ona mi špatně poradila.“
Ale ona jen odpověděla na otázku, kterou jsme položili.
Umělá inteligence není svědomí
Neumí za nás nést odpovědnost.
Neumí za nás rozhodovat.
Může nám pomoct:
- s pravopisem
- s prací
- s myšlenkou
- programovat
- řešit složité pracovní témata
- vyhledávat
- a s milionem dalších věcí pro ty, kteří to s ní umí
Ale pořád jsme to my, kdo:
- vybírá
- hodnotí
- nese důsledky
Závěr, který si nechci nechat vzít
Nechci znovu žít v době, kdy za svůj život může někdo jiný.
Ani rodiče.
Ani partner.
Ani technologie.
Umělá inteligence z nás nedělá egocentriky.
Jen nám dává zrcadlo.
A ne každý se do něj chce podívat
