Článek
Dnes rádi rozdělujeme lidi do generací.
Baby boomers. Generace X, Y, Z, alfa.
Demografické skupiny vymezené rokem narození a sdílenými zkušenostmi.
Každá má mít své hodnoty, pracovní návyky, vztah k technologiím.
Zní to logicky.
Ale je to jen průměr.
A právě ten je nebezpečný.
Člověk narozený po roce 2012 může být stejně citlivý jako ten, kdo se narodil v roce 1945.
Stejně tak může být někdo starší otevřenější technologiím než mladý člověk, který se v nich jen skrývá.
Znám lidi v pokročilém věku, kteří si kupují nové technologie, baví je to, chtějí se učit.
A znám mladé, kteří se jen tváří, že patří do „moderní generace“, ale ve skutečnosti k tomu nemají žádný vztah.
Jednou mi jeden profesor na umělecké škole řekl:
„Nejhorší je být průměrný. Klidně buď špatný, ale ne průměrný.“
Dlouho jsem tomu nerozuměla.
Všude kolem nás se totiž mluví o rovnováze.
O středu.
O tom, že máme být vyrovnaní.
Ale co když právě ten střed z nás dělá všechny stejné?
Výkyvy jsou přirozené.
Nahoru. Dolů. Doleva. Doprava.
Jak bychom poznali, že jsme chytří, kdyby neexistovala hloupost?
Jak bychom věděli, že nám něco chutná, kdybychom nepoznali opak?
Život není o průměru.
Život je o zkušenosti.
Proto mi přijde krátkozraké dělit lidi podle generací.
„My jsme byli lepší.“
„Děti dneska jen sedí u mobilu.“
„Dřív jsme si hráli venku.“
Možná.
Ale vždycky existovali lidé, kteří chtěli žít naplno.
A lidé, kteří ne.
Podle mě se svět nedělí na generace.
Dělí se na dvě skupiny:
Na ty, kteří chtějí růst. A na ty, kteří se vymlouvají.
Ti první zkoušejí.
Hledají.
Učí se.
Ne kvůli penězům.
Ne kvůli uznání.
Ale protože chtějí žít.
Ti druzí vysvětlují, proč to nejde.
Proč za to může doba.
Technologie. Společnost. Generace.
A přitom jen stojí na místě.
Věk není jen číslo.
Na těle i v hlavě ho poznáme.
Ale zároveň přináší něco, co žádná generace nevysvětlí – zkušenost.
Když mi bylo dvacet, měla jsem jinou touhu než dnes.
Dnes mám chuť se učit, růst, chápat souvislosti.
A vím, že tehdy bych to nedokázala.
Proto věřím, že nezáleží na tom, do jaké generace patříme.
Záleží na tom, jestli chceme žít.
Jestli chceme objevovat.
Zkoušet.
Růst.
A jestli k tomu použijeme technologie, nebo půjdeme do lesa…
To už je jen forma.
To podstatné je uvnitř.
