Anesteziolog radí: Kontrola tepu u bezvědomého člověka je minulost a může stát život

Kontrola tepu je čekáním na smrt

Vracíte se večer z práce a v myšlenkách už se vidíte u dobré teplé večeře. Cestou ke vstupním dveřím automaticky zdravíte postaršího, pobledlého souseda z druhého patra. Odemykáte dveře, vcházíte do neosvětlené chodby. Najednou ticho protne tupá rána něčeho těžkého. Polekaně se otočíte, tep svého srdce cítíte až v krku. Zapomenete na večeři. Zapomenete na odpolední hádku s kolegou. Prázdnou hlavou vám jako ve smyčce víří pouze dvě myšlenky: jestli postarší soused z druhého patra přežil pád na chodník. A jak se, u všech svatých, zachraňuje život, protože soused ležící na štěrkem posypaném chodníku se ani trochu nehýbe.

Záchrana začíná

Co teď? Zkusíte na souseda vyděšeně zavolat. Odpovědí je vám pouze ohlušující ticho. Nevzdáváte se a voláte znovu. Čtyři domovní schody sbíháte po dvou. Soused se stále nehýbe.

Neodpovídá? Zkuste zatřást rameny

Co dělat, pokud člověk neodpovídá na vaše volání? Zkuste mu pořádně zatřást rameny. Jestli se neprobere nebo je odpovědí na tento podnět pouze podivný pohyb či zvuk, je potřeba zavolat záchrannou službu. Dispečer na lince 155 vás provede záchrannou akcí. To, co bude chtít zjistit (po zjištění, kde se nacházíte), je, jak postižený člověk dýchá.

A co tep?

Ruku na srdce, koho napadla myšlenka v takové situaci dotyčnému sahat na krk ve snaze zkontrolovat jeho tep? Ono se bohužel není čemu divit. V minulosti se kontrola tepu učívala. V současnosti se však kontrola tepu nahradila kontrolou kvality dechu.

Omyl může stát život

Záchrana života je velmi stresová situace. Reakcí těla na stres je pořádný příval adrenalinu, což mimo jiné způsobí zvýšení krevního tlaku. Vysoký krevní tlak zvýrazní váš vlastní puls, což vede k tomu, že je až velmi snadné nahmatat svůj tep na netepajícím člověku a mylně se uchlácholit, že je ten puls jeho.

Kontrola tepu snižuje šanci na život

Kontrola tepu, ač to nemusí být zřejmé, není jednoduchá a zabírá čas. Bohužel čas je komodita, které má nyní člověk s nebijícím srdcem málo. Statistiky říkají, že každá minuta, kdy není postižený člověk resuscitován, snižuje jeho šance na kvalitní poresuscitační život až o 10 % každou minutu. Šance, že se při kontrole tepu spletete, je zhruba 50 na 50. Tohle nikdo riskovat nechce, a proto se kontrola pulsu v laické první pomoci již nedoporučuje.

Dispečer? Tep pro něj není relevantní informace

Ani dispečer z měření tepu nebude mít radost. I on si je vědom 50% omylnosti. Proto se na hodnoty tepu nebude ptát. To, co ho bude zajímat, je skutečnost, zda postižený člověk normálně dýchá.

Kdo normálně dýchá, ten má i tep

Dobrá zpráva je, že člověk, který normálně dýchá, bude mít i srdeční funkci. A dech se kontroluje mnohem jednodušeji než tep.

Kontrola dechu? Zakloňte hlavu

Pokud se soused z úvodu textu neprobral po oslovení ani po zatřesení, zakloňte mu hlavu a zkontrolujte jeho dýchání. Jak na to:

Na dýchání je dispečer pes

Kontrola dechu povede jen ke dvěma výsledkům: buď postižený dýchá normálně (a vaším úkolem bude sledovat jeho dech do příjezdu záchranné služby), nebo dýchá jakkoliv jinak, což povede k následné resuscitaci.

Jak vypadá normální dýchání?

Naopak co zjistit nechcete:

Takové dýchání není normální. Srdce nepracuje, jak má, nebo úplně zastavilo svou funkci. Proto nebude přítomen ani puls - kdo nedýchá, ani netepe. A jedinou nadějí pro dotyčného je resuscitace.

Shrnutí

Zdroje