Příběh baculky Radky

Každý z nás má nějakého koníčka.

Tak jako například někdo shromažďuje peníze, já zase sbírám příběhy.

Rozhodla jsem se tak proto, že peníze vás moudřejším neudělají ale příběhy ano.

No a některé z nich pokládám za natolik zajímavé, že si myslím, že by bylo škoda nechávat si je jen pro sebe a proto jsem se rozhodla vás s nimi seznámit.

Barracuda

Příběh baculky Radky:

Základem mého příběhu jsou hned dva Murphyho zákony. Ten první tvrdí že: „Baterie v hodinách dojde ten den, kdy máte nějakou důležitou schůzku.“

V mém životě nastal významný den, kdy jsem se přišla představit do rodiny svého budoucího chotě.

Protože nemám úplně ideální geny, jsem tak trochu boubelka. Tak jsem už dva měsíce před tím držela přísnou dietu abych alespoň trochu zhubla. No a tak jsem načesaná, nalíčená a na podpatcích, na kterých neumím chodit, pokud možno elegantně jako pravá dáma vplula do jejich bytu.

Doma byl zatím jen můj skoromanžel.

Pohodlně jsem hupsla na gauč a hned jsem se mu pochlubila, že jsem zhubla na 61 kilo. „To ani náhodou,“ odporoval a přinesl z kuchyně váhu. Mrkla jsem na nástěnné hodiny. Do příchodu tchýně a tchána zbývalo ještě půl hodiny. Jenže jsem netušila, že hodiny už nějakou dobu stojí.

V touze po své pravdě jsem shodila z nohou boty a svlékla si i šaty, protože na nich byla těžká mosazná přezka. Dokonce jsem odhodila i podprdu a tak jsem si jen v kalhotkách stoupla na váhu.

„Chachá,“ jásal můj přítel, „věděl jsem to, máš 63 kilo! Doufám, že mi nebudeš tvrdit, že máš na sobě dvoukilové spoďáry. Takové nenosila ani Bridget Jonesová.“

Slunce svítící oknem se odráželo od skla displeye a tak na čísla nebylo příliš vidět. „To není trojka ale jednička,“ protestovala jsem.

Přítel si tedy přede mnou klekl aby se na lesknoucí se čísla podíval zblízka. Tím se ovšem jeho obličej dostal do těsné blízkosti mých intimních partií. On si to v tu chvíli ovšem také uvědomil a zachoval se jako každý zdravý mladý muž. Zapomenul na čísla na váze a přitiskl svoji tvář na můj rozkrok. Automaticky jsem mu vjela rukou do vlasů a ještě více jsem si jeho hlavu k sobě přitiskla.

V tu chvíli zafungoval i druhý z Murphyho zákonů, který tvrdí, že: „Když se máte setkat s někým, kdo pro vás bude v budoucnosti důležitým, stane se to v nejméně vhodnou chvíli.“

„Slečno, vidím, že jste nějak nalehko,“ ozvalo se ode dveří.

Stála v nich má budoucí tchýně. Elegantní, dlouhonohá žena v butikovém kostýmku, na jaký já bych si nemohla ušetřit ani ze svých dvou měsíčních platů. „Na tohle přece máme u nás v bytě ložnici a proč při tom ještě stojíte na váze? To chcete zjistit o kolik se při orálním sexu zhubne, nebo je to nějaká nová erotická hra?“

V tu chvíli jsem poprvé v životě dostala hysterický záchvat.

Pustila jsem se do pláče, hodila na sebe nezapnuté šaty a chtěla jsem pryč. Svými 63 kily jsem ve dveřích smetla z cesty tchýni i s tchánem a bosá, boty jsem tam nechala, jsem s rozepnutými šaty prchala ulicí pryč.

Doma jsem se znova dala do usedavého pláče a přemýšlela jsem, jestli je vhodnější skočit z mostu nebo jestli je lepší se předávkovat prášky. Bylo mi jasné, že v této rodině se už nemohu ukázat.

Vždyť asi jen úplní blázni by přijali do rodiny nevěstu, jako jsem já.

S těchto myšlenek mne probral až domovní zvonek. Než jsem se zmohla na obranu, má teď už bývalá skorotchýně se mi vecpala do bytu a téměř násilím mne přinutila přinést vývrtku a dvě skleničky. Pak sáhla do kabely a vytáhla dvě láhve vína. No a jednu hned otevřela.

Dodnes netuším, jak to dokázala, ale přesvědčila mne, abychom je spolu vyprázdnily.

Přespala v mé posteli, kterou jsem jí nabídla, zatímco já nocovala na gauči. Ta dáma měla úžasné přesvědčovací schopnosti. Ráno z nás totiž byly dvě nejlepší kámošky a já se už tomu našemu seznámení jen od srdce smála.

Svatba byla fantastická a svatební noc ještě lepší! A dokonce jsme se při ní obešli i bez váhy…

Hned po svatbě jsem se přihlásila na cvičení. Vím, že když člověk nemá ty správné geny, tak cvičení pomůže jen částečně, ale pořád se s tím statečně peru.