Článek
Bezhotovostní a hotovostní platby jsou věčným tématem různých diskuzí. Zvláště poté, kdy mnoho provozovatelů v pohostinství od možnosti platit kartou upustilo. Pokud se třeba v restauraci obsluhy zeptáte, proč to tak je, většinou odpoví, že neví, že tu jen pracují a o způsobu platby nerozhodují. Už to ale není příliš dobrý signál směrem k zákazníkovi. Co když stejný postoj bude mít třeba kuchař, který vám připravuje jídlo v kuchyni nesplňující hygienické standardy. On za to nemůže, o prostředí a kvalitu kuchyně se nestará a nic neví. Jen tam pracuje. Chtěli byste v takové restauraci jíst?
Provozovatelé restaurací, které se rozhodly karty neakceptovat, používají několik argumentů, aby toto nesmyslné počínání obhájili. Prvním argumentem obvykle je, že nechtějí bankám platit drahý poplatek za terminál. Ale jak třeba platí vodárnám za vodu nebo elektrárnám za elektřinu? A nezahrnují snad tyto náklady do konečné ceny, kterou zaplatí zákazník? U zanedbatelného poplatku za terminál to možné není? Samozřejmě, že to možné je. Dělají to tak všichni ostatní podnikatelé, snad jen v restauracích nám budou neustále tvrdit, že to nejde, že je to drahé apod. Přitom poplatky z transakce, které si účtují banky, se pohybují nejčastěji kolem 0,5 - 2 %. Roli může hrát typ karty nebo objem transakce. Ze zaplacené stokoruny tak obchodník zaplatí bance za provedení bezhotovostní platby částku od 50 haléřů do 2 korun.
Dalším argumentem je, že provozní potřebuje hotovost, protože dodavatelům také platí hotově. To může a nemusí být pravda, proč by to ale mělo zákazníka zajímat, jak platí provozovatel restaurace svému dodavateli. Ať na něj klidně tlačí, aby taky umožnil platby bezhotovostně, pokud to doposud neumí. Nebo ať si provozní dojde před dodávkou zboží do nejbližšího bankomatu, ke kterému posílá své bezhotovostně platící hosty a vybere si tam potřebnou hotovost sám. Kromě toho ne každý zákazník platí kartou, mnoho jich stále platí hotově a v kase určitě vždy nějaká hotovost je.
Jako podnikatel ve vysoce konkurenčním prostředí bych se zákazníkovi snažil poskytnou maximální možný komfort. A ten opravdu nespočívá v tom, že zákazník bude muset před začátkem konzumace běžet půl kilometru k nejbližšímu bankomatu. Pokud mě, jako provozovatele, taková služba bude něco stát, zohledním ji v koncové ceně. A zákazník se může rozhodnout, zda ji akceptuje. Tam, kde bezhotovostní platby neakceptují, Vám vlastně říkají, že maximální servis a komfort Vám úmyslně poskytnout nechtějí. A pokud Vám ho nechtějí poskytnout v oblasti platby, jak si můžete být jisti, že Vám ho poskytnou během servisu nebo přípravy pokrmu. Pokud je pro restauraci argument úspory 0,5 Kč za transakci, jak asi musí „spořit“ na kvalitě surovin, nebo schopnostech kuchaře? Jen si to představte. Jedli byste v takové restauraci?
Pokud je to alespoň trošku možné, což je téměř vždy, takovým restauracím se vyhýbám. A dělá to tak zjevně hodně lidí, soudě dle obsazenosti takových restaurací. O to více překvapující pro mě bylo, že kromě Česka a Slovenska, kde je takové chování k zákazníkům historicky zakořeněné, se mnoho restaurací a kaváren neakceptujících karty nachází i v sousedním Rakousku. Pěkně zařízená kavárna v Hallstattu s výhledem na jezero je až na jednoho hosta úplně prázdná. A druhá hned vedle plná lidí. Která z nich myslíte, že nepřijímá karty? A takových případů je nejen v Rakousku více. Snad si jednou poskytovatelé služeb uvědomí, že už jsou v 21. století. Pokud ne, budou postupně ztrácet zákazníky až nakonec přijdou i o svou živnost. To je přirozený vývoj. Ovšem možnost volby by měl mít každý, jak poskytovatel služby, tak její odběratel.
