Článek
K islámu se hlásí necelé dvě miliardy lidí a oficiálním náboženstvím je asi ve 40 státech. Některé z nich jsou státy islámské, což lze poznat z jejich oficiálního názvu, příkladem budiž Íránská islámská republika. V jiných zemích je islám definován jako státní náboženství, těmi jsou například Maroko nebo Egypt. A mezi sekulární státy patří třeba Ázerbájdžán nebo Albánie. Každá z těchto zemí má odlišnou historii a odlišné podmínky pro život a stejně tak odlišné je pojetí a přístup k víře. Někde se modlí pětkrát denně, někde vůbec. Někde chodí ženy zahalené a jinde třeba v tílku a sukních nad kolena. Někde pijí alkohol zcela běžně, někde ho pijí tajně a někde třeba vůbec. Rozdílů a nefungujících paradigmat je mnoho.
Z muslimských zemí jsem doposud navštívil Maroko, Jordánsko, Palestinu, Írán, Saúdskou Arábii, Albánii a Ázerbájdžán. Některé z těchto zemí opakovaně, nebo jsem v nich nějakou dobu pobýval, a získal tak určitou představu o životě, zvycích a chování místních k cizincům. A musím jednoznačně říct, že skutečnost je na hony vzdálená zažitým představám. Hlavně představám z mnohých českých diskuzních fór. Ačkoliv jsou lidé z muslimských zemí vykreslováni negativně, na místě jsem se vždy jsem setkal jen se vřelým zájmem, pohostinností, starostlivostí, zvědavostí a přátelstvím.
Zeptáte-li se cestovatelů, kteří navštívili Írán, pravděpodobně se shodnou na tom, že samotní Íránci jsou důvodem, proč by se do země vrátili. A moje zkušenost je stejná. Lidé, kteří mají kolikrát sami málo, se s vámi bez rozmýšlení rozdělí, pohostí vás, pomůžou vám, pokud je to potřeba. Rádi si s vámi přijdou popovídat, nebo se i vyfotit. A podobné dojmy mám i z návštěvy Saúdské Arábie a všech dalších zmíněných zemí. Co tedy stojí za tím, že hlavní názorový proud, alespoň v diskuzních fórech je tak silně negativní, co se vnímání islámu týče?
V mých očích je těch faktorů několik. Jednak je to strach z neznámého, založený na domněnkách a předsudcích. Člověk, který nikdy v Arábii nebyl, vám je schopný odpřisáhnout, že kamenování žen a bezvěrců je běžnou a každodenní činností každého Araba. Přitom nejen Arabové, ale muslimové obecně jsou velmi rodinně založení lidé. Nikdy jsem se nesetkal s problémy kvůli tomu, že nesdílím stejnou víru jako místní a ani nikdy nebyl svědkem nevhodného chování vůči ženám. Čímž neříkám, že se to neděje, určitě v mnoha případech ano. Myslím teď násilí vůči ženám. Ale jen stěží je tím důvodem islám. Pokud by byl, pak je Česká republika velmi ortodoxní islámskou zemí, neboť dle statistik PČR se až 32% všech žen setkalo s fyzickým nebo sexuálním násilím. Máme za takové situace právo někoho kritizovat? Nebo by spíše bylo vhodnější se stydět sami za sebe a pracovat na nápravě vlastní statistiky.
Větší problém ale vidím v politicích. V těch bezvýznamných, řekněme regionálních, ale hlavně v lídrech států, velmocí a nadnárodních organizací. Ti bezvýznamní živí strach mezi běžnými lidmi pro svůj prospěch a ti mocní nevyužívají svou moc, aby problémy řešili. V lepším případě je ignorují, nebo tolerují a v tom horším je způsobují. Nedokážu si představit, že by prosperující země s fungujícím právním systémem, sociálním systémem i ekonomikou mohla být líhní náboženských radikálů a atentátníků, nebo zdrojem migračních vln. Pokud ale v takové zemi dojde k souboji mocností a zavlečení války, možnost kvalitního života a světlé budoucnosti zmizí. A odpovězme si sami, jak bychom se zachovali v rozvrácené zemi, kde se každý den stává bojem o holý život. Nechtěli byste jít jinam? Není každodenní zoufalá situace živnou půdou pro radikalizaci? A je to chyba lidí žijících v zoufalé situace, nebo těch, kteří je do takové situace dostali? Pokud by někdo měl čelit negativním reakcím, jsou to hlavně politici a lídři. Ale tím samozřejmě nemizí ten problém, který svým úmyslem, nebo neschopností vytvořili. Tedy miliony lidí bez domova a zářné budoucnosti, kteří chtějí odejít do zemí, které se léta prezentovaly ekonomickým úspěchem a neomezenými možnostmi. Jenže tam často narazí. Jednak neznají jazyk, nemají často patřičné vzdělání, prostředky a ani možnosti. Postupně, nebo i rovnou se stávají okrajem společnosti. A tím opět může dojít k radikalizaci a zlobě na systém a okolní společnosti. A opět je to vina politiků, že dovolili takové řešení.
Nevěřím tomu, že se kdokoliv narodí jako terorista nebo radikál. To z něj vytvoří až prostředí. Náboženství k tomu může být zneužito a mnohem snáze se zneužívá tam, kde chybí prosperita a s ní spjaté benefity jako vzdělání, infrastruktura, sociální jistoty. A prosperita obvykle chybí tam, kde je válka, nebo jiné nepokoje. A následky každé války si jako společnost můžeme nést další desítky, nebo stovky let. Za příklad může sloužit první světová válka a nenaplněná očekávání a sliby například při dělení vlivu a území na Blízkém východě, ale i další konflikty, kdy po odchodu dobyvatelské armády zůstala rozklížená a zpustošená země.
Vyrazíte-li ale za poznáním do muslimské země, kde vládne mír, jsem si jist, že budete velmi mile překvapeni chováním místních lidí. A když už, proč nezkusit rovnou třeba Saúdskou Arábii, která se stává oblíbenou destinací českých cestovatelů. Možná poté změníte na mnoho věcí názor a stanete se imunními vůči jednoduchým řešením a slibům populistů.
