Článek
Dokud budou ukrajinské vlajky vlát spolu s těmi českými na našich budovách, bude to znamenat jediné. Ukrajina stále čelí ruské agresi. A nám neuškodí si připomínat, že pár stovek kilometrů od našich hranic se lidé musí ukrývat ve sklepeních, zatímco jim rakety a drony pustoší domy a celá města. A dokud to tak bude, nechť ukrajinské vlajky vlají s těmi českými. Až bude čas je sundat, bude to znamenat, že je po válce. Osobně si přeji, aby to bylo co nejdříve.
Pokaždé, když zahlédnu vlajku Ukrajiny, připomene mi to, že náš stát je natolik vyspělý, že může pomáhat jiným v nouzi, a že to aktivně dělá. Státu lze možná vyčítat mnohé, ale pomoc těm, kteří ji potřebují mezi tento pomyslný seznam určitě nepatří. Česká republika vyslala pomoc do Řecka, které bojovalo s požáry, do Turecka, které postihlo zemětřesení a pomáhá i Ukrajině. Bude-li nakonec boj Ukrajiny úspěšný, může to taky znamenat, že k ukrajinské vlajce nebudeme muset vyvěšovat třeba estonskou, nebo litevskou, nebo že na budovách na západě nebude s tou místní viset i ta naše.
Někteří lidé namítají, že nikde jinde za hranicemi ukrajinská vlajka společně s tou místní nevlaje. Obvykle se jedná o lidi, kteří za hranice nejezdí a jen přebírají hesla populistů, kterým jde hlavně o vlastní moc. Pravda je, že vlajka Ukrajiny vlaje v Anglii, Portugalsku, Německu, Skotsku, Francii, Polsku, Nizozemí, Belgii, USA, Turecku a mnoha a mnoha dalších zemích. A snad všichni normální lidé si přejí, aby tomu tak být nemuselo a chápou, proč tomu tak je. Já bych si přál, aby se toto pochopení rozšířilo více i mezi ty, kteří mají dojem, že vyvěšením vlajky napadeného státu výrazně utrpěla i jejich možnost se ke spokojenosti realizovat vlastním přičiněním i ve vlastním životě.
