Ukrajinské vlajky v zahraničí nevlají?

Jezdím po celé Evropě a vlajky Ukrajiny nikde nejsou. Mám známe ve Velké Británii a tvrdí, že je to lež. Ukrajinské vlajky visí jen u nás, nikde jinde by si to lidé nedovolili. Tyto a další podobné komentáře se sešly pod článkem o ukrajinských vlajkách na českých budovách. Jaká je ale situace ve skutečnosti? Ve skutečnosti totiž není žádným překvapením, že ukrajinské vlajky v zahraničí vlají a jsou k vidění na mnoha místech v mnoha zemích, jako projev solidarity národu trpícím nevyprovokovanou agresí. Fotografie níže byly pořízeny zcela náhodně, během návštěv Edinburghu, Glasgow a Londýna. Místo skotské vlajky na St. Johns Church v Edinburghu vlaje ta ukrajinská. Sama a hodně vysoko a nikdo nemá pocit, že by to byl výraz okupace Skotska Ukrajinou. A ukrajinská vlajka je vidět na mnoha dalších místech a mnoha dalších zemích. Vlajky Ukrajiny tedy v České republice nejsou ničím neobvyklým.

V diskuzích pod článkem se rovněž vyskytlo množství právníků z řad lidu, kteří přesně vědí, za jakých okolností a jak lze vlajky vyvěšovat a velmi se zasazují o to, aby se státní vlajkou bylo nakládáno výhradně dle zákona. Prosím podpořme jejich snahu. S vědomím blížícího se mistrovství světa v hokeji, mistrovství Evropy ve fotbale a olympijských her je čeká nepředstavitelné kvantum práce v potírání těch, kteří na českou vlajku napisují svá jména, nebo jména měst, ze kterých na stadion přijeli a proviňují se tak proti tak bedlivě střeženému zákonu.

Dle diskuze by se na první pohled také mohlo zdát, že podrážděných reakcí na cokoliv ukrajinského je mnoho, ale není to pravda. Článek si přečetlo výrazně více než 100 tis. čtenářů. Ale počítejme pouze 100 tisíc. Zhruba 2000 z nich ho okomentovalo. Zdaleka ne všichni v negativním duchu, ale počítejme, že 75 % ze všech komentářů bylo negativních. To je 1500 negativních komentářů, což se jeví jako hodně. Ale z celku je to jen pouhé 1,5 %. Nelze samozřejmě tvrdit, že zbylých 98,5 % jsou výhradně lidé, kterým vyjádření solidarity s napadeným státem nevadí, ale s jistotou lze tvrdit, že tato většina nemá potřebu napadat druhé, projevovat veřejně svou frustraci, nebo jakkoliv jinak křičet a projevovat nenávist a negativitu. Na rozdíl od onoho 1,5 %, což je skupina lidí sice hlasitá, ale malá.

Válka a její následky, naštěstí hlavně ekonomické, se projevují u nás všech a zřejmě všichni bychom si přáli svět před rokem 2022, nebo ještě lépe před r. 2019. Ten tu ale není a nebude a je i na nás, jaký bude ten v roce 2024, 2025 a dále. Díky patří všem, kteří neztrácejí svůj morální kredit ani v dobách, kdy není vše zalité sluncem.