Článek
Pokaždé, když vyrážíme s Izákem na kontrolu ve věci jeho psychatrické diagnozy Aspergerova syndromu, nestíháme oběd. Izák je tomu celkem rád, protože mu je jasné, že se na nějaký obídek budeme muset někde zastavit. A právě včera to naše zastaveníčko nemělo chybu. Kromě fajn oběda jsem mohla zase totálně ulítnout se svojí fantazií a pocitově si užít atmosféru toho, co mi navozuje pocit návratu do dob prvorepublikových a částečně dob socialismu. Postarala se o to lidová jídelna Marjánka na pražském Smíchově. Smíchov, Žižkov, Libeň a mnoho daších částí Prahy skýtá člověku spoustu krásných zamyšlení, fantazie a vnitřních prožitků. Stejně, jako mě minule uchvátila strašnická Barča a její pravidelná taneční odpoledne, o kterých jsem se minule v článku zmínila a vyjádřila velké poděkování za to, že něco takového tu pro lidi - a především pro naše seniory existuje, tak přesně v podobném duchu jsem se včera cítila, když jsme s Izákem objevili lidovou jídelnu Marjánka, v ulici Na bělidle.
Lidovkářku v sobě fakt nezapřu. Už když jsme vstoupili dovnitř, věděla jsem, že mě zase osud pinknul do něčeho, kde vnitřně zvoním. Jakési kouzlo krásné obyčejnosti, lidovosti, návratu a jistého druhu spříznění s klientelou místních. Už venku, kde visí jídelní lístek mě zaujal název - Guláš paní Marjánky. Klasika. Hovězí gulášek kolem 140 korun. Dále pak běžné naše hotovky a samozřejmě řízek i smažák nechybí. Do 150 korun se člověk vešel. Výběr polévek ze tří druhů - kolem 35 korun. A to zajímavé pro mě - tento podnik jede nonstop. Takže na hotovku kdykoliv, i v noční hodinách. A to prý bývá někdy nářez, protože dorazí i zvláštní existence.
Okamžitě jsem věděli, že jdeme do gulášku paní Marjánky. Když už jsme v Marjánce, tak se výběr sám nabízí. A udělali jsme dobře. Typický hospodský moc dobrý hovězí guláš s knedlíkem a malé pivčo k tomu. (Izák samozřejmě nealko). Celý ten prostor ve mně probouzí období socíku a něco v duši mi brnká směrem k prvorepublikovému fluidu, které je mi tak moc blízké. Byť je interiér obyčejný, lidový a spíše skutečně navozuje pocity stravování za totáče, něco mě táhne i do vnitřního prožitku pražských Pepíků, písniček Karla Hašlera, období, kdy ožívaly staropražské kabarety a tančírny…a já mám chuť se tu usmívat na všechno to kolem, co mě rozněžňuje, jako minule na Barče. Zase tu znějí ty struny vnitřního nastavení člověka. Zní ve mně Hašlerova Ta naše písnička česká, Vltavo, Vltavo a jedna staropražská - „Když jsem přišla k Vonáskovům“.....
Tak si ji tu se mnou dnes dejte a zkuste vyrazit do Marjánky na Smíchově.
https://youtu.be/oORIpolpwY4?si=1-WaXJqMRmV6IPRQ
