Článek
Jsou tomu čtyři roky, co jsem shlédla film Leaving Neverland, který byl natočen asi deset let po smrti krále popu, Michaela Jacksona. Nejsem velký sledovač filmů, dokonce si myslím, že obecně kinematografie není a nikdy nebyla moje hobby, ale jsem člověk, co se nechává v životě potkávat a oslovovat. Lidmi, příběhy, láskou, knihou a třeba i filmem. Jednoduše řečeno: přichází to samo. Přivolá si to člověka.
A tak si mě tehdy, v roce 2019, tak nějak sám přivolal skandální snímek televize HBO, Leaving Neverland, který znova a natvrdo rozpoutal nechutnou hru na téma údajné pedofilie kolem Jacksonovy osoby. Tentokrát o to víc šílené, neboť byl Michael Jackson už deset let po smrti a k té hrůze, které se na něm svět znova dopustil se nemohl vyjádřit. Nemohl se bránit. Stál tu i po své smrti stejně zranitelný jako i tehdy, během svého života, kdy byl vláčen stokou, byl obviněn a byť byl desetičlennou porotou státu Kalifornia shledán nevinným i přesto si do konce svého života nesl nálepku pedofila. Jeho pohádkové sídlo, ranč Neverland, bylo zničeno, zneuctěno, FBI v počtu téměř sta lidí vnikla tehdy do domu, obrátila jej vzhůru nohama, aby pak ve finále přišli se závěrem - kde nic, tu nic.
A tehdy jsem na toto téma napsala na IDnes svůj první blog. Měl název: „Kdo doopravdy zprznil Neverland?“ A už jsem v tom jela. Vzniklo asi patnáct dalších blogů na toto téma. Tak moc se mě dotkl „Majkl“, který nikdy nebyl tak úplně hrnkem mého kafe, nikdy jsem nebyla takovou tou echt jeho fanynkou, ale vždy jsem o něm věděla a cítila jej jako osobnost, hudebníka a člověka. Ovšem po shlédnutí té odpornosti, kdy se v hlavní roli objevují dva chlápci, kteří po letech vypráví, jak byli sexuálně ničeni, přidávají se plačící rodiny, které ovšem v dobách dětství svých chlapečků ve velkém přijímaly Jacksonovu štědrost i kariéru, kterou jim zajistil, a údajně si nevšimly, že je Jackson tzv. zneužívá, ale teď po letech už to najednou ví, protože mladí pánové si až nyní vzpomněli… do mě vstoupila taková vlna odporu vůči tomu, co si svět obchodu, špinavých peněz a necitelné, sprosté prostředí celebrit a bulváru zase dovolilo, že jsem nemohla mlčet a musela se lidsky vyjádřit. Prostudovat si o Jacksonovi vše dostupné. Porovnávat s výpověďmi těch nedůvěryhodných mužů v roli tzv. obětí, přicházejících se svým svědectvím až deset let po smrti toho, kterého už podruhé ukřižovali, jak se vyjádřil jeden moudrý člověk, který reagoval tehdy pod mými blogy. (Dnes už je můj blog na IDnes zrušen).
Neexistovalo a neexistuje nic, co by mě přesvědčilo o Jacksonově vině. Kromě výsledků šetření FBI, kdy závěr zněl - nic a verdiktu soudu, který zněl - zproštěn ve všech deseti bodech obžaloby, tady byl, je a bude ještě jeden faktor a to můj vnitřní hlas a srdce, které po celou dobu bilo na poplach. Srdce, vnímající velkou nespravedlnost a špínu toho velkého světa celebrit, médií, politiků a zmanipulovaného lidstva, které tehdy jednohlasně znova řvalo - vinen. A o to tu přeci šlo. Najít viníka. Najít toho někoho, kým se může překrýt ta největší špína a mizérie současného světa: celosvětový obchod s dětmi a řádění pedofilů.
Kdo tu stál na ráně? Kdo se srdcem otevřeným tak bezelstně dával světu znát svou péči o ty nejzranitelnější? Kdo financoval projekty pro děti, lékařskou péči (např. dojemný příběh chlapce, který se během transfúze nakazil v době prezidentování B. Clintona v USA virem HIV, či leukémií postižený malý chlapec)? To vše a mnoho, mnoho dalšího. Byl to Michael Jackson, který otevřeně kopal za děti. Tak moc odkrytě a tak moc veřejně, že mě stejně, jako tehdy napadá otázka, na kterou si následně sama odpovím.
Byl by skutečný pedofil takto odkrytý a vystavil by se na první dobrou možnému odhalení? Já tvrdím, že ne. A co mě vede k takovému sebejistému tvrzení? Tehdy to byl vnitřní hlas, dnes fakta. A hned z kraje mého psaní zmíněný druhý film, natočený podle skutečné události.
Rok 2023. Čtyři roky poté. Znova mě potkává stejné téma. Mezi tím nic. Pár let si mě nic nepřivolává. Možná spím, možná jsem někde jinde, možná mám svých starostí až dost. A znova stejný scénář: jdi a stáhni to. Podívej se na to. Stejně jako 2019, kdy jsem musela jít do Leaving Neverland, tak stejně tak nyní ke mně přichází snímek Sound of Freedom v koprodukci USA, Mexika a Kolumbie.
Mrazivá podívaná. Příběh podle skutečných událostí. Obchod s dětmi, pedofilie, děti prodávány do otroctví, prznění těch nejzranitelnějších, prostituce dětí, obchod s orgány, strašlivý osud dětí, mnohdy strašnější, než smrt. A to vše se děje i teď právě někde ve světě. Na celém tom našem širém, úžasném světě. V utajení. Za asistence těch, kteří vládnou světu, mnohdy i těch, kteří jsou nám podsouvány jako modly - světové celebrity, politici, smetánka.
Co k tomu dodat? Jackson ve své písní volal: Heal the World.
Děkuju, „Majkle“.
