Článek
Když se osobně zamýšlím nad pojmem vášeň, připadám si jako vystřílená puška. Docela mě baví sledovat to svoje „zrání“, či spíše stárnutí, abych byla přesná. Ten obrovský obrat ve vnímání toho, na čem člověk dříve tak rád stavěl. Mým živlem byl oheň. Tedy vlastně - je. Jsem ve znamení Střelce, znamení ohně, a ten mi kolikrát tak vládl, že se vůbec divím, že mě zaživa nesežehnul úplně. Možná, že byl Bůh ke mně tak milostivý, že mi dal šanci. Kdoví.
Každopádně dnes, s padesátkou na krku, hlásím, že vášeň už nebrat. Vášeň zraňuje a bolí. A potvrdí mi to každý, kdo ví, o čem je řeč. Je nutné vypíchnout, že není možné zaměňovat vášeň s náruživostí. To je něco zcela jiného a řekla bych, že snad možná v důsledku i méně škodlivého. Náruživost bývá slabým odvarem vášně. Je nekomplikovaná, nezhoubná, napáchá méně škod, je ve srovnání s vášní jednoduchá, laciná, obyčejná. Béčková. Vášeň je vkomponovaná do duše a prostupuje celou osobností. Její plameny, pakliže se srdce dotýkají, pustoší a devastují.
Lék na vášeň? Nemoc, přibývající věk, milostivý Bůh…, nebo smrt. A nebo ještě dítě s diagnozou Aspergerova syndromu. Právě takové dítě je schopno utnout v ženě i ty nejprudší vášně a i v tomto ohledu bych viděla přínos této diagnozy do rodiny, kterou tvoří matka - syn.
Nedávno jsem viděla podcast, kde slovenská terapeutka upozorňuje posluchače na jistá rizika známých „motýlků v břiše“. Tito motýlci, nebo alespoň to něco, co se někomu může jevit jako motýlci v břiše ( někdo nemá motýlky, ale jiné projevy), bývají průvodním jevem tzv. přitažlivosti, nebo zamilovanosti, zaujatosti někým… Bývají kolikrát důvodem k další komunikaci, setkávání, seznamování se, apod. Terapeutka hovoří o zrádnosti těchto motýlků, neboť ta zdánlivá zamilovanost, která je z kraje tak velmi příjemná a vzrušující, je jen „pouhým“ brnknutím a spojitostí s tím někým, který tuto motýlí ozvěnu vyvolal. Paní mluvila o setkání se sebou samým a o nezpracovaných společných věcech v případě obou jedinců.
Dřív bych se tomu asi smála a tvrdila - díky Bohu za motýlky. Dnes už vím, že je to pravda.
Mohou to být nezpracované vášně v různých podobách, odchylky od normy, genetická psychická podobenství…, to vše nás propojuje. A může zničit. Je jedno, jestli jeden se potácí mezi vášní hráčskou, či propadá pití a ten druhý, jak už psal i naturalista a francouzský romanopisec Emil Zola, má vášně transformovány do jiných podob. Přitahuje je jedno společné: vášeň. Ta, která je krásná, avšak spalující, nebezpečná, zničující a jednou provždy daná.
Je to ale opravdu takový průšvih?
Jsem optimista a vždycky budu - byť jsem zrozena pod číslem 29 a to, dle numerologů, je nejhůře karmicky zatížené číslo. No jo, no. Co nadělám. A to jsem jak zběsilá hledala v různých numerologických faktech, že se třeba jenom spletli a že to je třeba blbost a že jinde to budou psát třeba úplně jinak. Ale nepsali. Bohužel. Ale zpět k vášni a otázce, zda je to takový průšvih? Vášeň je věčná, je to dispozice…a lékem na ni je čas. Opracovanost věkem a jedna velká hluboká pravda, které je potřeba se držet:
„Když to bolí, není to láska.“ A o tom to je.
Když jsem poprvé slyšela píseň z muzikálu Fantom opery v provedení skupiny Nightwish, na kterou vám dám sem odkaz, měla pro mě tak trochu vůni a zabarvení vášně. Měla jsem potřebu neustále ji poslouchat, opájet se jí, nořit se v ní a splynout s ní… Tak asi tak nějak.
Příjemný poslech.
https://youtu.be/tL25rbnvM4o?si=BXbOGmTw5jWb-0BG
