Článek
Většina pacientů si stěžuje na to, že jsou na ně někteří lékaři často nepříjemní. Sama jsem zažila několik lékařů a zdravotních sester, kterým chyběla empatie. Součástí náplně práce ve zdravotnictví je poskytnout kromě léčby fyzického zdraví i oporu duševního zdraví. Žádnému pacientovi rozhodně nepomůže to, že si bude připadat jako přítěž.
Často se však opomíjí, že se dějí i opačné případy. Zdravotní personál se denně setkává s nepříjemnými pacienty, kteří se nebojí použít ani nadávky a výhružky. Někteří jsou natolik agresivní, že poničí vybavení nemocnice. Existují i případy, kdy se zdravotní personál dostává do ohrožení života. Tyto emocionálně vypjaté situace jsou pro lékaře a zdravotní sestry velmi náročné. Mnohdy je pacienty nemožné uklidnit, ať už se personál snaží sebevíc.
Nedávno jsem byla na akutním příjmu v nemocnici. V čekárně nás čekalo přibližně patnáct. Bylo mi tedy jasné, že si budu muset nějakou chvilku počkat, než se dostanu na řadu. Na dveřích do ambulance stál nápis „neklepat“. To ovšem nezastavilo seniora, který začal bušit do dveří ambulance. Když mu nikdo neotvíral, spustil nadávky a kritizoval lékaře, kteří podle něho v ambulanci nic nedělají a jen se flákají. Z dveří vyšla zdravotní sestra, pána s úsměvem poprosila, aby se posadil, jak už mu prý několikrát opakovala. „Nejste akutní případ, posaďte se a brzy přijdete na řadu“. Senior si ovšem stál za tím, že akutní případ je, a že už čeká celých dvacet minut. „Budu si na vás stěžovat, vy náno! Dnešní mladí lidé jsou k ničemu, tady nikdo nic nedělá!“ Asi po patnácti minutách přivezli na příjem muže, který byl pod vlivem omamných látek. Vypadal dost nepříčetně, z ambulance bylo slyšet, že na sebe nechce nechat sáhnout a že odmítá jakoukoli pomoc.
Ještě po příchodu domů mi bylo personálu líto. Je neskutečné, co všechno musí trpět lidem, kterým se pouze snaží pomoci. Proto pokud je na vás někdy nějaký zdravotník nepříjemný, nemějte jim to, prosím, za zlé – nikdy nevíte, s kým se musel vypořádávat před vámi. Jejich povolání není vůbec jednoduché, ať už jde o agresivní pacienty, nebo o dlouhé přesčasy a fyzicky náročnou práci.
Ředitel právní sekce České lékařské komory radí, aby lékaři pacientům zapisovali nevhodné chování přímo do jejich zdravotní dokumentace. Využití by to našlo především v případech, kdy by bylo potřeba podat důkazy u soudu, pokud by si pacient stěžoval na poskytnutou péči.
Nemalé procento rodičů žaluje lékaře za údajně špatně stanovenou léčbu dětí. Domáhají se tak odškodnění. V několika případech jim bylo vyhověno. Na obsah dokumentace má však pacient minimální vliv. Lékařská komora proto apeluje na členy, aby lékaři do zdravotní karty zapisovali události, které se skutečně staly a aby nepodléhali zbytečně svým emocím a nezapisovali do karty nevhodné chování, které nemá s poskytnutím péče nic společného. „Vždy se musí jednat o skutečnosti související s poskytováním zdravotních služeb, případně s jejich odmítnutím. Rozhodně není řeč o jakýchkoli samoúčelných poznámkách, subjektivním hodnocení nebo nepodloženém předjímání ze strany lékaře,“ uvedl Ladislav Loebehe, zástupce organizace ParaCentrum Fénix. Zároveň ale stojí i za smyslem tohoto doporučení: „Pacienti si musí uvědomit, že všechny okolnosti jejich přístupu k léčbě jsou relevantní.“
Co si o zapisování nevhodného chování do pacientovy dokumentace myslíte vy? Viděli jste případně někdy nějakého agresivního pacienta?
