Článek
Omdlený
„Zrovna s sebou švihl,“ prohlásil první svědek, „těsně přede mnou. Viděl jsem to na vlastní oči.“
„To bude nějaká fetka,“ prohlásil jeden postarší jedinec.
„Jo, jo, to určitě bude, normální člověk by sebou takhle na ulici neplácl,“ přitakal třetí a zkoumal obličej osoby, kterou soudil.
„Fetka nebo alkáč, ale žádný slušný člověk to nebude. Se slušnými lidmi to většinou takhle nekončí,“ prohlásil další.
„Raději se od něj držte dál, nejspíš to hraje, aby z nás vymámil nějaké ty peníze,“ zapištěla s očima v sloup a sepnutýma rukama postarší dáma, která svým výrazem dávala jasně najevo, že má každého prokouknutého.
„Co když jenom omdlel?“ prohlásil první svědek a sňal si z hlavy kšiltovku, připraven ovívat obličej padlého.
„To zrovna,“ zasmál se postarší jedinec, „přebral.“
Třetí už nic neříkal. Vytáhl z kapsy telefon.
„Ano, zavolejte záchranku,“ pravil první svědek.
„To víš, že jo, chytrolíne,“ odsekl jedovatě muž s telefonem, „proč zrovna já? Raději si to natočím. Taková videa frčí.“
„Když už máte ten telefon v ruce,“ odporoval první svědek.
„Je to můj telefon, ne tvůj,“ prohlásil muž s telefonem a natočil kameru směrem k prvnímu svědkovi, „takhle jsem tady nucen, přitlačen ke zdi, abych svým osobním majetkem pomáhal nějakému individuu, které přebralo drogy, chlast a kdo ví co ještě. Jen se podívejte do kamery, pane.“
„Táhni s tím někam,“ obořil se první svědek a dal si ruku před obličej.
„Krásný příklad toho,“ nasadil důležitý a posměšný tón muž s telefonem, „jak každý ztrácí koule, když se před ně postaví objektiv. Kde jsou ty vaše chytré řeči teď? Najednou jste potichu. Co jste to říkal o tom, že jste viděl? Jak s sebou švihl? Takové výrazy… Ha!“ natočil telefon na sebe. „švihl. Jako nějaký vidlák. Jak je vám jistě známo, mí milí sledující, nenechám si nikde od nikoho nic líbit. Jsem opět v akci. Můj livestream pojede, dokud se tohle nevyřeší. Narazil jsem na feťáka, který pod vlivem omamných látek zkolaboval na ulici. Všichni na to okouní a nikdo není schopen jakkoli zasáhnout. Odklidit jedince či přivolat potřebnou pomoc.“
„Však ti, ty cipe, říkal, že máš zavolat pomoc, když máš ten aparát v ruce,“ pronesl podrážděně chlapík, který se zrovna přidal k okounícímu davu.
„A podívejme se,“ vzkřikl streamující chlapík. „jenom se tady objeví a už rozdává rady. Nic neviděl, slyšel jenom něco, čumí jako ostatní a neudělá vůbec nic. Tady to máte. Lidí kolem plno, ale všichni čekají, že já budu jednat. Proč nejednáš ty? Hmm? Co?“
„Protože jsem zrovna přišel,“ zaraženě odpověděl nově příchozí.
„Však tihle mají taky telefony v ruce,“ ukázal streamující chlapík prstem na další dva lidi s širokými úsměvy stojící opodál, „proč neřeknete něco jim? Já tady mám důležitější věci na práci. Musím informovat své followery, aby byli v obraze, jaká zvěrstva se neustále dějí ve světě. Co tam vlastně natáčíte?“
„Tebe, ty nádhero,“ vysmál se jeden z nich streamujícímu chlapíkovi, „jak si natáčíš druhého v nouzi a nic pro něj nejsi schopný udělat. A ještě se hádáš s ostatními. To bude materiál, panečku.“
„Nádhero?“ zbrunátněl streamující chlapík , „tolik drzosti. Natáčet si mě. Natáčím snad já tebe?“
„Teď už jo,“ usmál se druhý z vysmátých, „ty sis natáčel támhle toho nebožáka na zemi. Co se mu stalo?“
„To je pravda,“ vrátil úder první svědek a ovíval padlého kšiltovkou, „natáčíte tady spoluobčana v nesnázích, možná dokonce mrtvého, a pak se vám nelíbí, když si někdo takhle natočí vás. Takové pokrytectví svět neviděl.“
„Pokrytectví!“ vzkřikl streamující chlapík a otočil se ostře se svým mobilem zpět k prvnímu svědkovi. Čísla sledujících začala narůstat o tisíce za sekundu. Musel začít eskalovat konflikt, aby udržel algoritmus v pozoru.
„Dalo by se říct, že jste pokrytec, pane,“ zamyslela se postarší dáma.
„To od tebe sedí, ty stará rašple,“ odsekl streamer a mrkl spiklenecky do mobilu.
„Tak vidím, že největší závislost tady máš ty, frajere,“ pronesl první svědek s brunátným obličejem, blízko výbuchu zlosti.
„To víš, že jo,“ odsekl streamer. „Tady leží zkolabovaná fetka na zemi a ty mě budeš poučovat o závislostech.“
„No, ještě jsem Vás neviděla odtrhnout oči od telefonu, mladý pane,“ pronesla opět postarší dáma, „a někde jsem četla, že je to nějaká novodobá závislost.“
„Jdi někam, ty vačice plesnivá,“ vybouchl streamer a otočil se na dva chlapíky, kteří si celou rozmluvu nahrávali. Ukázal jim prostředníček a odplivl si. Plivanec se zasekl o spodní ret, otočil se o devadesát stupňů a uvízl na streamerově bradě. Než to stihl napravit, vytvořil se z ní dlouhý provaz lepící se na jeho tričko Under Armour.
„Vidíte to, sám tady soudí lidi, ale do vlastních úst si nevidí,“ zaútočila postarší dáma, „dokonce ji má tak nevymáchanou, že ho ani vlastní sliny neposlouchají.“
„Vy jste mi nějaká chytrá,“ řekl streamer a natočil kameru telefonu na sebe, „jak vidíte, dneska jsem se dostal mezi slušnou várku neandrtálců. Jedni si tady nehledí svého a natáčí slušné lidi, a další se snaží obhajovat zfetované trosky ležící na ulici.“
„No dovolte,“ pískla postarší dáma a do tváří se jí nahrnula krev, „co si to dovolujete, vy drzý, odporný a nevychovaný lidský výkale? Já že obhajuji nějaké feťáky? Na jednoho se tady zrovna dívám a přijde mi, že je na tom mnohem hůř než ten, co tady leží na zemi.“
„Hele babo,“ ztrácí nervy streamer a hledá ve své zásobě úsměvů nějaký, který by překryl, jak ztrácí půdu pod nohama, „ty mě tady nebudeš škatulkovat do lidských výkalů. Jak jsi k tomu vůbec přišla? Hraješ si tady na nějakou paninku, nebo co, a přitom s takovým slovníkem budeš nadávat lidem jako jsem já! Ani nevíš, s kým máš tu čest. Ale to se brzy dozvíš. Zrovna teď tě vidí několik desítek tisíc lidí, kteří…“
„Strč si ten svůj telefon už někam, ty šašku,“ probral se i první svědek, nasadil si kšiltovku a postavil se, „nikdo na tebe není zvědavý.“
„Nepřibližuj se ke mně,“ zakřičel trochu překvapeně streamer, „budu to mít všechno zdokumentované. Všechno! Táhni z mého osobního prostoru.“
„Osobní prostor?“ přibližoval se první svědek se zatnutou pěstí ke streamerovi, „já ti ukážu osobní prostor, ty hrdino.“
„Ještě krok, ještě jeden krok,“ vypískl ve vyšší tónině zoufale streamer, „tady se porušuje osobní svoboda. Všechno to mám…“
„Prosím vás! A zkontroloval někdo, jestli je ta osoba na zemi aspoň živá?“ pronesl najednou někdo z ničeho nic…
Příběh, který jste právě dočetli, je sice fiktivní, ale jeho kulisy a postavy potkáváme v reálném světě stále častěji. Fenomén „bystander efektu“ (efektu přihlížejícího) kombinovaný s touhou po okamžité digitální slávě vytváří nebezpečný koktejl, ve kterém se vytrácí elementární lidská empatie. Když se ocitneme v krizi, displej telefonu by nikdy neměl být tím prvním, na co se začneme dívat.
Zažili jste někdy na ulici podobnou situaci, kdy lidé místo pomoci raději natáčeli? Jak se podle vás dá s touto společenskou apatií bojovat? Budu rád za vaše názory a zkušenosti v komentářích.
