Článek
Dlouho jsem si myslela, že kariéra je měřítko hodnoty. Že musím mít nějaký titul, funkci, aspoň slušnou pozici na LinkedInu. Jinak jsem promarnila čas. Že když někdo řekne „dělám na sobě“, tak to není odpověď. Že „nevím, co přesně chci dělat“ je ostuda.
Ale víš co? Já nemám kariéru. A už si kvůli tomu nepřipadám míň.
Hodnota se nepočítá v tabulkách
Moje hodnota není v tom, kolik mám schůzek, ani kolik mailů denně odešlu. Neleží v tabulkách, v plánech, ani v ambicích. Neměřím svůj život podle žebříčku povýšení. A rozhodně se za to už neomlouvám.
Protože možná nedělám „velké věci“. Ale dělám věci, které mě drží nad vodou. Které dávají smysl mně. A to by mohlo stačit.
Neúspěch podle cizích pravidel
Někdy se cítím jako selhání – ale jen když se koukám přes cizí optiku. Přes tu, která říká, že úspěch je exponenciální růst. Osobní značka. Sebeprezentace. Tlak, abych se neustále zlepšovala, jinak zapadnu.
Ale já nechci být značkou. Nechci prodávat vlastní příběh. Chci ho prostě jen žít.
Nemusíš chtít víc. Někdy stačí chtít jinak
Ne všichni touží po kariéře. Někteří touží po klidu. Po rovnováze. Po svobodě říct „tohle mi stačí“. A není to lenost. Není to strach. Je to volba. Vědomá, tichá, ale o to silnější.
Takže až se tě někdo zase zeptá, co děláš – klidně řekni, že žiješ. Že hledáš. Že nejsi definovaná prací. A že v tom nevidíš žádnou prohru.
Protože kariéra není měřítko života. A život se nedá zredukovat na kolonku v životopisu.
