Článek
Jenže pravé ticho – to hluboké, nepohodlné, upřímné – je dnes vzácnost. V tichu slyšíme sami sebe. A to se ne každému líbí.
Proč ticho děsí?
V tichu nemáš kam utéct. Nejsou tam notifikace, které tě rozptýlí. Není tam žádný „bing“, který tě vytáhne z vlastních myšlenek. A najednou jsi tam jen ty. Se vším, co cítíš. Se vším, co jsi dlouho schovával pod vrstvou ruchu a povinností.
Ticho odhaluje. A my jsme si odvykli se na sebe dívat bez filtru.
Luxus být chvíli sám se sebou
Dovolit si ticho je odvaha. Znamená to nebýt dostupný. Neposílat reakci. Nehrát hudbu. Prostě být. Chvíli neposkytovat výkon. Neprodukovat obsah. Nedodávat energii druhým. Jen si ji nechat chvíli pro sebe.
A právě v tom je ten luxus – že si dovolíš nebýt k použití.
Možná bychom se měli častěji ptát: kdy naposled jsem byl v tichu? Ne když jsem šel spát. Ale vědomě. V bdělosti. Jen tak. Sám. Bez výčitek.
Možná právě tam začíná klid.
