Článek
Anna byla optimistická a na život se snažila dívat z toho lepšího úhlu. Toužila po tom, aby takový byl i její budoucí manžel. I když si během randění myslela, že takový opravdu je, opak byl pravdou. Do svatby jsem měla pocit, že žiju s tím správným chlapem do nepohody. Když se nám však narodilo první dítě, jako by se manžel změnil. Najednou mu začalo všechno vadit, všechno bylo špatně ničím jsem se mu nezavděčila. Přičítala jsem to mému těžkému porodu a změně doma, když dítě v noci plakalo a oba jsme byli nevyspaní a podráždění. Doufala jsem, že to během pár týdnů odezní a bude zase klid a pohoda jako dříve. Ale nestalo se tak. Kritika začala být jeho běžnou každodenní součástí. Před malou byl usměvavý, ale jakmile spala, vždy si našel maličkost, za kterou mě dokázal kárat.
Despotický manžel mě připravil o děti
I přes tyto neshody jsme se snažili fungovat a nakonec jsme se rozhodli pro druhé dítě. Děti pro mě byly vším a proto jsem se snažila kvůli nim udržovat doma pohodu. Jenže jak děti rostly, sílilo i manželovo podráždění a vztek. Dostali jsme se do stavu, kdy už se doma nedalo ani dýchat. Viděla jsem, jak se naše dennodenní hádky negativně odráží na našich dětech. Synovi byly 3 roky a starší dceři 6 let. Bylo to velmi těžké rozhodování, ale nakonec jsem došla k závěru, že bude nejlepší, když se rozvedeme. Kupodivu ani manžel nic nenamítal. Přišlo mi, že na to možná čekal, nakonec mi i řekl, že aspoň budu mít děti jen pro sebe.
Rozvod proběhl celkem v klidu, a důležité pro mě bylo, abychom se dohodli na péči o děti. Souhlasila jsem s tím, že děti budu mít v péči já a manžel dva víkendy v měsíci a v týdnu si je bude brát dle dohody, pokud budou mít děti volno. Po rozvodu byly děti super, ale exmanžel si neodpustil své rýpavé poznámky na mou osobu. Vždycky jsem si vše vyslechla, aby byl klid. Klapalo to až do doby, než mi doktoři oznámili, že mám cukrovku. Byla jsem z toho dost špatná a věděla jsem, že srovnat se s tím a nastavit zdravější režim nebude úplně snadné. Ale na druhou stranu, žiju a je to „jen“ cukrovka, která se dá s trochou úsilí dostat pod kontrolu. Zásadní problém však nastal ve chvíli, kdy si děti všimly, že si s nimi v cukrárně nedávám žádný dortík ani zmrzlinu se šlehačkou. V tu chvíli jsem musela s pravdou ven, ač velmi nerada. Netrvalo dlouho a děti o mé nemoci řekly tatínkovi.
Mohla za to moje nemoc, kterou jsem trpěla
Okamžitě mi volal a řval na mě do telefonu, jestli jsem normální, že jsem nemocná a mám u sebe děti. Nenechal si nic vysvětlit, jen si mlel svou a řekl mi, ať zapomenu na to, že děti budou u mě. Stále mi opakoval, co když se děti ode mě nakazí. A já mu stále donekonečna vysvětlovala, že moje nemoc nakažlivá není. Požádal soud o změnu péče a ten mu vyhověl. Nyní jsou děti u něho a já je můžu vidět jen dva víkendy v měsíci. Nejhorší na tom ale je, že manžel děti tak zmanipuloval, že se mnou nechtějí být. Už jsem z toho zoufalá a můj zdravotní stav se výrazně zhoršil. Děti pomalu ztrácím, a to jen kvůli tomu, že si manžel usmyslel, že cukrovka je nakažlivá nemoc. Děti jsou pro mě vše, ale teď už ztrácím svůj pověstný optimismus.
