Článek
Jmenuji se Marta, je mi 36 a pracuji jako účetní v menší firmě. Nic extra, normální práce s normálním platem. Žádné rozhazování, žádné luxusní dovolené. Spíš tak týden v Chorvatsku jednou za rok, když našetřím.
S Jardou jsme se poznali přes seznamku. Sympatický, pohledný, prý podnikatel v IT. Hned na prvním rande mi vyprávěl o svých úspěších, o cestách do zahraničí, o autě, které si objednal. Imponovalo mi to, nebudu lhát. Který ženský by se nezačervenal, když jí chlap vykládá, jak je úspěšný a bohatý?
Po třech schůzkách přišel s nápadem, který mi vyrazil dech. „Co kdybychom vyrazili na víkend? Znám skvělý wellness hotel v Krkonoších. Romantický pobyt, šampaňské, masáže, sauna… Bude to super, uvidíš.“
Váhala jsem. Přece jen, znali jsme se teprve chvíli. Ale Jarda naléhal. „Neboj, každý budeme mít svůj pokoj, jestli ti jde o tohle. Chci ti jen udělat radost, zasloužíš si trochu luxusu.“
A já, hloupá husa, jsem kývla. Kdo by odolal? Luxusní wellness víkend, všechno placené, žádné závazky. Jako z pohádky.
Jarda všechno zařídil. Prý zarezervoval, zaplatil zálohu, všechno vyřídil. Já jsem se jen sbalila a těšila se jako malá. Dokonce jsem si koupila nové plavky a noční košilku. Chtěla jsem vypadat dobře.
Cesta proběhla v pohodě. Vyzvedl mě svým (půjčeným, jak jsem později zjistila) BMW, cestou jsme se bavili, smáli se. V hotelu nás přivítali, jak se na čtyři hvězdičky sluší. Krásný pokoj s výhledem na hory, vychlazené šampaňské, okvětní lístky na posteli. Romantika jak vyšitá.
První den byl jako sen. Procházka, oběd v luxusní restauraci (Jarda platil kartou, samozřejmě), odpoledne v sauně a vířivce, večeře při svíčkách. Cítila jsem se jako princezna. Byl pozorný, vtipný, okouzlující. Dokonce jsme se i políbili, když jsme se večer loučili každý do svého pokoje.
Druhý den ráno jsem se probudila s úsměvem na rtech. Sešla jsem na snídani, ale Jarda nikde. Napsala jsem mu zprávu. Nic. Zavolala. Nedostupný. Říkala jsem si, že si třeba šel zaběhat nebo něco. Dala jsem si snídani a čekala.
Hodina. Dvě. Tři. Přítel nikde. Začala jsem mít strach. Co když se mu něco stalo? Šla jsem na recepci zeptat se, jestli ho neviděli.
„Pan Jiříček? Ano, odhlásil se dnes ráno kolem šesté. Říkal, že má rodinnou pohotovost a musel odjet.“
Oddechla jsem si. Aspoň že je v pořádku. Určitě mi napíše, až bude moct. Určitě se ozve. Určitě má vysvětlení.
Jenže pak přišla rána. Recepční se na mě podívala s tím výrazem, který už teď dobře znám. Směs lítosti a rozpaků.
„Paní Svobodová, ještě bychom potřebovali vyřešit platbu za váš pobyt.“
„Platbu? Ale přítel říkal, že už všechno zaplatil.“
„Bohužel, byla zaplacena jen záloha. Zbývá doplatit zbytek pobytu, včetně všech služeb, které jste využili.“
V tu chvíli mi to došlo. Jarda zmizel. Nechal mě tam. S účtem, který jsem nemohla zaplatit. S účtem za luxusní víkend, který jsem si nemohla dovolit.
Částka? 15 tisíc. Patnáct tisíc korun za pokoj, wellness, večeře, snídaně, a všechny ty „drobnosti“, které přítel tak velkoryse objednával. Patnáct tisíc, které jsem neměla.
Nikdy v životě jsem se necítila tak ponížená. Stála jsem tam, před tou recepční, a nevěděla, co dělat. Volala jsem mu znovu a znovu. Nedostupný. Napsala jsem mu desítky zpráv. Žádná odpověď.
Nakonec jsem zavolala kamarádce. Se slzami v očích jsem jí vysvětlila situaci. Půjčila mi peníze, poslala je na účet. Zaplatila jsem, sbalila se a odjela domů autobusem. Nejdelší a nejpotupnější cesta mého života.
Doma jsem zjistila, že mě Jarda zablokoval všude. Telefon, Facebook, Instagram. Zmizel, jako by nikdy neexistoval. Jeho profil na seznamce byl smazaný.
Později jsem se dozvěděla, že nejsem jediná. Že tohle dělá pravidelně. Najde si ženu, oslní ji, pozve na drahý víkend, a pak zmizí. Někdy hned první den, někdy až po víkendu. Záleží, jak moc se mu ta žena líbí. Já jsem vydržela do druhého dne. Asi jsem nebyla tak špatná.
Je to už půl roku, ale pořád se za to stydím. Za svou naivitu, za svou hloupost. Za to, že jsem naletěla tak průhlednému triku. Těch patnáct tisíc jsem kamarádce už vrátila, ale ta ostuda zůstává.
Takže holky, dávejte si pozor. Nenechte se oslnit řečmi o penězích a luxusu. Nenechte se pozvat na drahý víkend od chlapa, kterého znáte tři týdny. A hlavně – vždycky mějte plán B a dost peněz na účtu, abyste se dostaly domů, kdyby vás někdo nechal na holičkách.
Protože věřte mi – stojíte v recepci luxusního hotelu s patnáctitisícovým účtem v ruce a prázdnou peněženkou, je to zážitek, který nepřejete ani nejhorší nepřítelkyni.
Dneska už se tomu dokážu i zasmát. Dokonce jsem za to i trochu vděčná. A kdo ví – třeba ten příští chlap, kterého potkám, nebude slibovat luxus a bohatství. Třeba bude nabízet jen sebe, svůj čas a svou upřímnost. A to je nakonec víc než všechny wellness víkendy světa.
