Článek
Vybral jsem hotel s animačním programem, aby měla společnost, když si budu chtít třeba číst nebo si dojít na kávu. Přišlo mi to jako ideální kompromis. První dny se zdály být fajn. Smála se, běhala po areálu, nadšeně mi vyprávěla, co všechno dělali s animátory. A já měl radost.
Něco se změnilo
Pak se to ale zlomilo. Najednou s nimi trávila každou volnou chvíli. I když jsem ji zval na výlet lodí nebo na zmrzlinu do přístavu, odmítala. Prý už něco mají s animátorem. Nechtěl jsem být žárlivý táta, tak jsem to nechal být.
Ale přišlo mi zvláštní, jak moc k němu přilnula. Bylo jí dobře jen s ním. O mně přestala mít zájem úplně, jakoby jí nestačilo, že jsme tam spolu. Začala se chovat odtažitě, jako bych ji omezoval.
Začal jsem pátrat
Když mi jednoho odpoledne řekla, že si půjde s animátorem sednout k bazénu sama, neviděl jsem na tom nic divného. Ale pak jsem ji zahlédl, jak mu něco ukazuje na mobilu. Byli velmi blízko. Zvláštně blízko. Ne že by se ho dotýkala, ale ten vztah mezi nimi najednou působil… dospěle.
Večer jsem si sedl k jejímu telefonu. Nechala ho v tašce, bez hesla. Věděl jsem, že to není správné, ale byl jsem nervózní. A když jsem otevřel zprávy, pochopil jsem proč.
Zprávy, které mě zmrazily
Spolu si psali přes sociální sítě. On muž kolem dvaceti, možná víc, jí posílal komplimenty. Říkal, že je krásná, že s ní rád tráví čas, že je zralejší než ostatní děti. A ona mu to věřila.
Nebylo to vysloveně sexuální, ale ten podtón tam byl. Psala mu, že jí rozumí víc než já, že by si přála, aby spolu byli častěji sami. Cítil jsem směs vzteku, strachu a smutku. Jak jsem to mohl dopustit?
Řešil jsem to s hotelem
Druhý den ráno jsem šel na recepci. Nechtěl jsem hysterčit, ale trval jsem na tom, že chci mluvit s manažerem. Ukázal jsem jim zprávy, vysvětlil situaci. Okamžitě reagovali. Animátora stáhli ze směny a jeho nadřízený se mnou mluvil osobně. Prý je to brigádník a měl by mít školení a smlouvu.
Řekli, že ho prověří a případně nahlásí na příslušné úřady. Mně ale v tu chvíli bylo jedno, co s ním bude. Já jen chtěl, aby moje dcera byla v bezpečí.
Nechtěla pochopit, že to bylo špatně
Když jsem jí to řekl, rozplakala se. Ne proto, že by litovala, ale že jsem jí „zničil vztah“. Cítila se zrazená. Že jsem jí četl zprávy, že jsem ho „udal“. V tu chvíli jsem si připadal jako nejhorší rodič na světě.
Jenže zároveň jsem věděl, že tohle nebyla její chyba. Byla zmanipulovaná, lichotky od dospělého ji oslnily. Chtěla jen pozornost a pochopení. Které jsem jí zjevně nedal já.
Důvěra dostala ránu
Zbytek dovolené byl klidný. Nechala si sluchátka v uších, vyhýbala se mi. Já nevěděl, jak s ní mluvit. Cítil jsem, že jsme od sebe vzdálení jako nikdy.
Po návratu jsme zašli za psycholožkou. Potřebujeme to oba. Ona, aby pochopila, co se stalo. Já, abych se s tím srovnal. A abych věděl, jak jí být lepším tátou.
Adam V., Ústí nad Labem
