Článek
Musím přiznat, že jsem v zahradničení nikdy nevynikala. Moje rajčata jsou vždycky menší než ty na obrázku sáčku se semínky, bazalka mi zvadne dřív, než ji stihnu použít do špaget, a muškáty na okně vypadají, jako by je někdo polil vařící vodou, než aby hrdě kvetly.
A pak je tu moje sousedka Jitka. Její předzahrádka vypadá jako z katalogu. Růže bez jediné skvrnky, levandule jako z Provence, muškáty přetékající z truhlíků a petúnie v barvách, které jsem ani nevěděla, že existují. Každé ráno, když vyrážím do práce, ji vidím, jak se v županu stará o své rostliny – zalévá je, něco jim šeptá a usmívá se na ně, jako by to byly její děti. A já pokaždé nasednu do auta s pocitem naprosté zahradnické neschopnosti.
Minulý měsíc jsem se konečně odhodlala a koupila si na tržnici krásné petúnie. Prodavačka mi tvrdila, že jsou naprosto nenáročné a že je nezvládne zabít ani úplný začátečník. „Tohle je rostlina, kterou když přejedete sekačkou, tak se vám druhý den omluví a vykvete znovu,“ řekla mi se smíchem. Uvěřila jsem jí a odnesla si domů tři sazeničky v barvě fuchsiové, fialové a bílé.
Vydržely přesně sedm dní. Po týdnu vypadaly, jako by prodělaly nějakou exotickou nemoc – listy svraštělé, květy opadané a stonky povadlé. Zrovna když jsem je zoufale prohlížela na terase, přišla Jitka, aby si půjčila trochu cukru. „Děje se něco?“ zeptala se, když viděla můj zklamaný výraz. Ukázala jsem na své umírající petúnie a povzdechla si: „Asi na to prostě nemám talent.“
Jitka se podívala na květiny, pak na mě a rozesmála se. Ne posměšně, spíš jako když dospělý vidí dítě, které se snaží zavázat tkaničky špatným způsobem. „Můžu ti s tím pomoct, jestli chceš,“ nabídla se. „Mám jeden trik, který funguje skoro na všechno, co pěstuju.“ Samozřejmě jsem souhlasila. Kdo by odmítl radu od někoho, jehož zahrada vypadá jako z časopisu o bydlení? Jitka odešla a za chvíli se vrátila s plastovou lahví, ve které byla načervenalá tekutina.
„Co to je?“ zeptala jsem se podezřívavě. „Nějaký drahý zázračný postřik?“ „To ne,“ zavrtěla hlavou. „Je to voda z namočených slupek od cibule. Stojí míň než dvacet korun a funguje lépe než většina drahých hnojiv z obchodu.“ Nevěřícně jsem na ni zírala. Voda z cibulových slupek? To přece nemůže fungovat. Ale Jitka mi vysvětlila, že cibulové slupky obsahují spoustu minerálů a přírodních látek, které rostliny milují. „Vezmeš slupky z cibule, naplníš jimi sklenici, zaliješ vodou a necháš dva tři dny louhovat. Pak tím zaléváš květiny jednou týdně a uvidíš ten rozdíl.“
Znělo to příliš jednoduše, aby to byla pravda. Ale co jsem měla ztratit? Moje petúnie už byly stejně jednou nohou v květinovém nebi. Udělala jsem přesně, co Jitka řekla – nasbírala jsem slupky z cibule (zrovna jsem dělala guláš, takže jich bylo dost), dala je do zavařovací sklenice, zalila vodou a nechala tři dny stát na okenním parapetu. Výsledný výluh opravdu vypadal jako slabý čaj a trochu zvláštně voněl. Zalila jsem jím své umírající rostliny a čekala. Upřímně, nečekala jsem vůbec nic. Myslela jsem, že je to jen takový sousedský tip, který se předává z generace na generaci, ale ve skutečnosti nefunguje.
Po týdnu jsem ale začala pozorovat něco zvláštního. Moje petúnie se pomalu, ale jistě začaly vzpamatovávat. Listy získaly barvu, květy přestaly opadávat a dokonce se objevily nové poupata. Po dvou týdnech vypadaly moje rostliny lépe než v den, kdy jsem je koupila. A po měsíci? Petúnie přetékaly z truhlíku a kvetly, jako by soutěžily o květinovou korunku. Jitka se usmívala pokaždé, když mě viděla, jak zalévám své rostliny cibulovým výluhem. „Vidíš? Nemusíš utrácet stovky za speciální hnojiva,“ řekla mi jednou, když jsme spolu pily kávu na mé terase. „Naše babičky věděly, jak pěstovat květiny bez chemie a drahých přípravků. Jen jsme na to v dnešní době trochu zapomněli.“
Má pravdu. Často hledáme složitá a drahá řešení, když ta nejjednodušší máme přímo pod nosem – nebo v tomto případě přímo v kuchyni. Od té doby používám cibulový výluh na všechny své rostliny a rozdíl je opravdu vidět. Dokonce i moje věčně nemocná bazalka se vzpamatovala a teď mám tolik listů, že musím rozdávat pesto všem známým. A nejlepší na tom všem? Když teď vyrážím ráno do práce a vidím Jitku, jak se stará o své květiny, už se necítím jako zahradnický antitalent. Usmějeme se na sebe jako dvě kamarádky, které znají tajemství dokonalé zahrady. A to tajemství nestojí víc než 20 korun a trochu trpělivosti.
