Článek
Bylo léto a já jsem se rozhodla prožít malé dobrodružství. Přihlásila jsem se na desetidenní speciální plavbu lodí pro seniory po Středozemním moři. Chtěla jsem vidět svět, ochutnat nové kuchyně a možná najít nové přátele. Ale osud měl jiné plány.
Svou pravou lásku jsem potkala po sedmdesátce
Hned v přístavu při nastupování na loď jsem si všimla jednoho gentlemana a poprosila ho, jestli by mi pomohl s mým velkým a těžkým zavazadlem. Byl velmi ochotný a kufr mi donesl až před moji kajutu. Já na oplátku a poděkování jsem ho pozvala na odpoledni kávu do restaurace, která byla na palubě lodi. Seděl u stolku a pozoroval vlny. Byl to Václav, muž s jemnými rysy, prošedivělými vlasy a laskavým úsměvem. Přidala jsem se k němu a začali jsme si povídat. Najednou jsem zjistila, že máme spoustu společného. Zajímali jsme se o kulturu, turistiku, vaření a zjistila jsem, že oba máme slabost i pro domácí mazlíčky. Bylo mezi námi něco, co jsme si ani jeden z nás nechtěli připustit.
Byla svatba a já jsem šťastná
Dny na lodi příjemně ubíhaly a my jsme trávili čím dál více času pospolu. Poznávali jsme společně krásy historických měst, přístavů a ochutnávali jejich speciality. Václav mi vyprávěl o svém životě v Praze, o svých zážitcích na cestách a plánoval, kam by se chtěl ještě podívat. Zjistila jsem, že jsme oba bez závazků, a že jsme oba vdovci. Když jsme tak jednoho večera seděli na palubě a dívali se na západ slunce, Václav se chopil mé ruky. Byl to okamžik, který vše změnil. Věděla jsem že to, co je mezi námi, je něco výjimečného. Po skončení plavby jsme si vyměnili kontakty a slíbili si, že se zase brzy uvidíme.
Rodina to ale nechápe
Následující měsíce byly jako sen. Václav se přestěhoval z Prahy do mého města a naše společné zájmy pokračovaly a stále více se prohlubovaly. O Vánocích mi před přáteli a známými poklekl a požádal mě o ruku. Byl to neuvěřitelně šťastný moment mého života. Svatba byla jednoduchá, ale nádherná. Obklopeni blízkými jsme si slíbili věrnost a lásku až do konce našich dnů. Nyní, když píšu tyto řádky z našeho společného domova, si uvědomuji, že láska si k nám může najít cestu, i když už to nejméně čekáme. Můj příběh je důkazem, že nikdy není pozdě na nový začátek, plný radosti a společných okamžiků.
