Článek
Nejmenší z capartů se mamince už několik dní nelíbí. Bylinky, med ani šťáva z černé ředkve dítěti nepomohly, proto se rozhodla pro návštěvu lékaře. O starší děti je postaráno ve škole, není čas otálet.
Počasí se zhoršuje a vzdálenost do vedlejší obce se zdá být nekonečnou. Maminka nesoucí vysílené dítě bojuje s prudkými nárazy větru a naděje, že jí někdo pomůže, je mizivá. Auto tudy zatím projede jen málokdy.
„To je dobře, že jste přišla,“ chválí lékař zchvácenou ženu a churavé děvčátko pečlivě vyšetří. Jen krátký odpočinek v teple a zase zpátky.
Déšť se spustil náhle a mezi poli se není kam schovat. Zpocená maminka si sundává kabát, balí do něj nemocné dítě a s vypětím sil ho donese domů do postele. Holčička dostane léky a to je dobře.
Nemoc má rychlý spád. Dvanáctiletá dcerka jako nejstarší z dětí chápe, že je zle a utíká k jedinému telefonu ve vsi. Odjíždějící sanita mizí ve tmě. Tatínek přijede z práce nočním vlakem.
„Jak je mamince?“ ptá se sousedka. Děti nevědí, ale mají strach. Když ji viděly naposledy, ležela na nosítkách a téměř nevnímala. Maminka je jediným pevným bodem jejich světa. Její vyrovnaná a láskyplná povaha je naplňuje jistotou, že je vše v pořádku. S tatínkem je to složitější. Děti vědí, že on sám by se o ně postarat nedovedl. Proto také přijel maminčin mladší bratr. Je moc hodný.
„Běžte za maminkou, děti,“ řekl pan doktor. „Čeká na vás. A až půjdete pryč, hezky se s ní rozlučte.“ Léky nezabraly. Horečka a těžký zápal plic si vybraly svou daň. Dvě nejstarší dcerky stojí u kovové postele a statečně zdržují pláč. Návštěva skončila.
Dny běží jeden za druhým." Jak se daří mamince?" ptá se starostlivá sousedka." Uzdravuje se," s úlevou odpovídá chlapec.
Ačkoli nad ní lékaři zlomili hůl, maminka se úplně uzdravila. Co způsobilo ten zázračný obrat? Někdo by řekl, že pomohla vyšší moc. Podle mého to však byla obrovská láska k dětem, které nemohla opustit.
