Článek
Vévoda je víc než světec!
Jsem pohan, historik i umělec. Nechytejte mne v tomto článku za slovo, ale snažte se vévodu Václava očistit od toho prachu dějin, aby se k vám přiblížil! Proto ho nazývám vévodou a ne svatým. Vévoda vévodí srdcím, národu, vede ho jako velký vůdce, to je význam slova. Ne světec, sloužící jen dogmatu katolicismu. Vždyť to by sám nechtěl! Spojoval pohany i křesťany tak, jak spojoval svou výchovu od křesťanské babičky Ludmily, s tou pohanskou, od maminky Drahomíry. A proto ho nazývám šamanem. Definice šamana je ten, kdo dokáže svým duchem překročit fysučno. A v tom je mistr. A vůbec ať tento článek přiblíží našeho Vénu všem mladým i pohanům! Tak ho berte s humorem ať vám vstoupí do srdce, i když se vám třeba kostely protiví!
Václav versus Kaufland
Mýtus o Václavovi v našich hlavách sublimoval v absurditu. Čecháček propadá 28. září panice, zda budou nákupní centra otevřená, a bojí se, že kvůli Václavovi nestihne koupit zlevněnou brokolici v akci a netuší, co vlastně tento den znamená.
Pokud ale odhodíme dogmatický katolicismus a politický nános, kterým staletí Václava obalila, zbude fascinující archetyp. Putuje k nám věky jako světlo hvězdy. Data nejsou tak podstatná, jako symboly a estetika. I proto Václav celým Západem dodnes proniká a působí. V době, kdy geopolitické napětí stoupá a my hledáme pevný bod v bouři, máme maják přímo pod nosem.
Dvoumetrový influencer na obřím koni
Václav dokázal to, co moderní Evropa tak zoufale hledá: byl vlastenec, ale zároveň prozápadní a proevropský. O rigidním katolicismu pozdějších staletí přitom neměl ani potuchy. Byl prehumanistická popstar, geniální diplomat a nadnárodní šaman. Předběhl v principu Františkánství svatého Františka a v humanismu i demokracii první italské humanisty. A v sociální práci celý evropský sociální systém i princeznu Anežku.
Kosterní pozůstatky Václava mluví jasně. V raném středověku, kdy průměrný muž měřil kolem 165 centimetrů, byl Václav bezmála dvoumetrový krasavec. Své současníky převyšoval o celou třetinu. Musel jezdit na obrovském koni a dochovaná lebka navíc ukazuje jemné, pravidelné rysy – tvář která by z něj dnes udělala klidně hollywoodskou hvězdu. Když vjel na svém bílém koni s praporcem čistoty mezi dvě armády, muselo to působit jako absolutní zjevení posvátné síly.
Byl to vlastně náš první influencer. Věděl, že národ potřebuje vizuální obsah, aby přežil. Kombinace aury, obřího koně a rituálních předmětů představovala promyšlenou PR strategii. Nechal pro národ vytvořit Palladium země české – zářící plaketu s archetypem Matky držící dítě. Stvořil tím první národní logo. Symbol byl mnohoznačný. Pro pohany matka země, pro křesťany Maria a pro všechny symbol mateřství, lásky, rodiny a sladkého ženství. Tohle mohl vymyslet jen génius. Byla to velká plaketa ze stříbra a zlata, která mu zakrývala prsa, viditelná a čitelná zdálky pro všechny. Prostě měl image superstar…
Princezna Diana středověku a první Green Deal
Václav budoval cíleně duchovní základy pro národ a Evropu s výhledem na celá staletí dopředu. Jako šaman geniálně pracoval se symboly. Měl obrovskou popularitu a hluboký soucit s utlačovanými. Byl to lidový miláček – regulérní princezna Diana před víc jak tisícem let. Vystoupil z rigidních struktur, pracoval s čistým charismatem a skončil tragicky na vrcholu slávy stejně jako Diana a stal se králem lidských srdcí pro celý svět.
Významnou roli v jeho životě hrála matka Drahomíra, krásná pohanská kněžna. Církev z ní sice udělala krvežíznivou macechu v kontrastu s křesťanskou babičkou Ludmilou, ale to je nesmysl. Byla to ona, kdo s ním seděl u stolu poslední noc a kdo po Boleslavově vraždě zařídil posvátný pohřeb, zachoval nám zbroj i legendu.
Díky ní Václav v sobě nesl princip pohanství a úcty k zemi. Byl to jediný panovník v naší historii, který osobně rukama sázel obilí a zakládal vinice. Sám v mlel mouku, pekl chleba a dělal víno pro chudé. Žil v absolutním souladu s přírodou – byl to vlastně první Green Deal v praxi. Jeho vinice máme na pražském hradě i jinde dodnes.
Přilba jako mistrovské PR
Svoji image si vybudoval naprosto vědomě. Jeho dochovaná přilba je mistrovským dílem synkretismu. Je na ní postava muže s rozpaženýma rukama. Zblízka pro křesťany Kristus na kříži, z dálky pro pohany nejvyšší sluneční bůh. Oblékl se do posvátné síly obou světů. Nesnažil se lidi škatulkovat, propojoval pohanství s křesťanstvím lásky. Stal se tak vlastně prvním demokratickým a programově evropsko-unijním vládcem. Chránil pohany, pomáhal jim a zároveň svým příkladem šířil původní láskyplnou tezi křesťanství. Celou bytostí byl ale vlastně první humanista.
Předvedl to i na bitevním poli u Sadské. Když proti němu stanul kouřimský kníže Radslav, Václav neposlal stovky kluků na smrt. Vyjel dopředu a nabídl souboj muže proti muži. Když Radslav uviděl toho dokonalého, dvoumetrového obra, z jehož přilby vycházela záře, seskočil z koně, padl na kolena a vzdal se. Václav ho nenechal popravit, vsadil na diplomacii.
Jeho červenobílý praporec byl geniální vizuální logotyp ochrany a lidskosti. Václav tento univerzální komunikační kód vymyslel už v desátém století. Funguje na stejném estetickém principu, s jakým o tisíc let později pracoval Pablo Picasso se sua slavnou holubicí míru nebo s jakým dnes operují bílé tanky OSN a Červený kříž.
Strategie NATO: Síla, která brání mír
Češi mají historický komplex – pocit, že jsme vždycky ti malí a ustrašení. Václav se ale nevzdával ze slabosti. Definoval princip západního pojetí vojenství. Zatímco východní styl je agresivní, ten západní je obranný, postavený na hodnotách, ale přitom technologicky i lidsky silný.
Václav táhl do bitvy v první linii. Měl nejlepší armádu v regionu a v ruce třímal ten největší meč. Jeho síla a odstrašující potenciál (hard power) byly tak obrovské, že nakonec dokázal krveprolití zabránit z pozice síly a otevřít prostor pro diplomacii (soft power). To naprosto dokonale lícuje s moderní filozofií Severoatlantické aliance (NATO): armáda jako neprostupný ochranný štít. Skutečný mír nevyjednávají slabí, ale ti, kteří mají odvahu stát v první linii.
Terapeutické vysvobození pro rozvrácené rodiny
Václav vyrostl v rozvrácené rodině, v samotném epicentru střetu křesťanské babičky Ludmily a pohanské matky Drahomíry. Ukázal však neuvěřitelnou psychologickou zralost. Dokázal mezi nimi vybalancovat a integrovat moudrost obou. V toxickém rodinném dramatu nalezl vnitřní harmonii, což z něj dělá vzor pro každého, kdo dnes musí čelit rozbitým rodinným strukturám.
Samotná bratrovražda je pak přesným obrazem toxického vztahu mezi psychopatem a jeho obětí. Václav byl to zářící, charismatický vizionář, zatímco jeho bratr Boleslav byl ten žárlivý sourozenec. Boleslav neunesl Václavovo charisma a velikost.
Pro mladou generaci, která se často trápí manipulacemi okolí, je to obrovské terapeutické vysvobození. Václav jim vzkazuje: Netrapte se tím, není to vaše chyba. I ten největší hrdina našich dějin byl obětí vlastního bratra, a přesto jeho čistý duchovní odkaz Boleslava totálně smazal z historie.
Vévoda, který stále boří hitparády
Václav ve svém archetypu předznamenal základní principy moderní civilizace. Neřešil, jestli je někdo Čech, Němec, Žid nebo pohan. Pro něj to byl v první řadě člověk. Byl prvním humanistou a prvním františkánem celá století předtím, než tyto směry vůbec vznikly.
Přestože se jeho odkaz pokoušel zneužít kdekdo – včetně nacistů –, jeho duch zůstal neposkvrněný.
Na rozdíl od dnešních politiků o hodnotách a udržitelnosti jenom nemlel z pultíku. On ty hodnoty žil. Osobně pekl chleba, osobně šel do první linie, osobně riskoval život. To je ta nejvyšší forma integrity.
A tento koncept totálně zvítězil. Dokazuje to neotřesitelný fakt, že slavná koleda Good King Wenceslas, která vypráví o tom, jak český panovník v zimní bouři nosí jídlo chudým, dodnes trhá rekordy v poslechovosti po celém světě. Celý svět dodnes zpívá o českém vévodovi.
Duchovní architekt národa
Když Karel IV. vybudoval univerzitu, Nové Město nebo Karlštejn, vztyčil hmotné pilíře z kamene. Jenže to, co Karel IV. vybudoval fyzicky, dokázal vévoda Václav vytvořit v rovině ducha.
Za pouhých pár let vlády vytyčil neviditelné, duchovní osy pro celý národ – osy humanity, solidarity, odvahy a moudré diplomacie. Zatímco hrady se mohou rozpadnout v prach a říše zaniknout, toto duchovní křížení os v naší národní psychice zůstalo nezničitelné. Navždy nás kotví jako pevnou součást vyspělé západní civilizace. Václav je stále nedoceněný a stále živý.
Šaman Véna
Možná vám můj článek připadne anarchie. Ale není. Kdyby Václav teď ožil, určitě by nešel na Pražský hrad v obleku a kravatě machrovat před naším panem prezidentem jako český král. Vzal by si kecky a džíny ze sekáče, sedl na pražskou Náplavku mezi generaci Z a představil se jako šaman Véna, co zachraňuje přírodu a nemocné!
Tak neřešte, zda je o jeho svátku otevřeno v obchodech! Ani to, zda jste katolíci, nebo pohané. On je tu pro všechny, tak jak před staletími! Jen otevřete svoje srdce a mysl jeho čistotě. Je to jeden z nejkrásnějších archetypů celé evoluce. A je náš! Tak mu nedělejte ostudu!
