Článek
Rebelka co předběhla dobu o staletí
Zapomeňte na uplakanou, trpící mučednici a sádrovou sochu se sepjatýma rukama či strhanou světici z bankovky, jak si ji většina představuje.
Tradiční církevní výklad nám sice princeznu Anežku Českou servíruje jako oběť, která se vzdala luxusu pro odříkání, ale realita byla úplně jiná. Byla to totální frajerka, nekompromisní rebelka s divokou krví a historicky první česká programová humanistka a feministka. Vlastně to pro ni nebyla žádná oběť, ale ten nejlepší životní obchod.
Geniální únik ze zlatého mučivého kriminálu
Představte si, co tehdy ženu z královského rodu čekalo. Sňatek z donucení, permanentní role politického inkubátoru a povinnost rodit jedno dítě za druhým pro cizího, často brutálního despotu. Navíc nesmyslný tlak že musí rodit hlavně chlapce a kritika pokud se to nedařilo . Totální věrnost manželům, kteří měli ale běžně milenky, byli násilní a krutí týráni. Být figurkou na šachovnici kruté evropské politiky kde i královna si nebyla nikdy jistá že převrat ji neuvrhne do kobky či na popraviště . Zavřená v chladných hradech, bez možnosti svobodného pohybu, rozhodování, vlastních projektů. V tísnivém absurdním oblečení které ničilo bolestivě zdraví.Úmrtnost žen při porodu kolem věku dvaceti letech byla tehdy děsivým pravidlem.
Anežku nutili do sňatku s tehdy nejmocnějším mužem Evropy, císařem Fridrichem II i jinými mocnými panovníky. Jenže Áňa měla pro strach uděláno. Udělala radikální krok – hodila na celý ten sešněrovaný systém bobek, poslala všechny prince i s císařem do patřičných mezí a vyvzdorovala si vlastní nezávislé území u Vltavy.
Císař tehdy jen zíral a musel uznat porážku – kdyby ho vyměnila za jiného chlapa, vyhlásil by válku, ale proti Bohu nemohl říct ani popel, jak sám prohlásil. Anežka ho zkrátka mistrovsky přechytračila a zachránila si tím duševní i fyzické zdraví.
Baťovský velín o 700 let dříve
Když se řekne, že vstoupila do kláštera, většina lidí si představí temnou celu a neustálé klečení v prachu. Omyl! Vybrala si krásné přírodní místo u Vltavy, prostě dokonalé místo pro relax. Anežka Na Františku vybudovala moderní, obrovský špičkově organizovaný komplex, kterému sama velela. A udělala to s manažerskou genialitou, která o celých 704 let předběhla Tomáše Baťu a jeho slavnou zlínskou ředitelnu v mrakodrapu.
Svoji soukromou komůrku a oratoř si totiž navrhla strategicky vyvýšenou nad celým klášterním prostorem. Okny z ní viděla přímo do chrámu, do kaple i do chodeb i na nádvoří. Stačilo se podívat z okna a okamžitě měla stoprocentní přehled o tom, co se v její „firmě“ děje, kdo zrovna lajdá práci a jestli jsou děti v pořádku.
Byla vlastně mámou pro spoustu dětí, tedy sirotků, o které se starala. Podléhala pouze papeži do Říma, místní biskupové na ni neměli žádné páky a její bratr, král Václav I., k ní chodil pro politické rady. Když hrozila občanská válka, byla to právě Anežka, kdo krále i jeho vzpurného syna srovnal do latě a vyjednal mír.
První hippie a módní ikona, co předběhla Coco Chanel
Františkánské hnutí, ke kterému se přidala, mělo k hnutí hippie ze 60. let neuvěřitelně blízko. Odmítali hromadění peněz, luxus a války, milovali přírodu a zvířata,hudbu, divadlo a radost. Anežka proměnila břeh Vltavy v živou, radostnou oázu. Žádná sterilní, tichá nemocnice – její špitál byl plný dětí a sirotků, se kterými v uvozovkách vesele blbla na sluncem zalitých zahradách. Chodila v prostém oděvu, pásla husy, hladila krávy, čistila si hlavu manuální prací a v klášteře se neustále zpívalo. Klášter byl kulturní centrum a následoval filozofii svatého Františka a láskou ke zvířatům, přírodě, radosti i divadlu.
Tím navíc totálně zrevolucionovala ženskou módu a předběhla reformu odívání od Coco Chanel o sedm století. Zatímco tehdejší urozené dámy se mučily v těžkých šněrovačkách, korzetech a nosily na hlavách příšerné, sešněrované turbany, ve kterých nemohly ani otočit hlavou, Anežka oblékla volný, pohodlný hábit z přírodního materiálu.
Navíc na rozdíl od šlechtičen, které za sebou tahaly drahé vlečky plné staleté špíny z ulic, měla hábit střižený prakticky ke kotníkům. A protože to byl len a vlna, dalo se to hned vedle ve Vltavě vyprat a vyvářet. V jejím království vládla čistota a hygiena, což byl na drsný středověk naprostý unikát.
Divoká krev a programový humanismus
Tahle její neústupnost, horká krev a touha po svobodě nebyly náhodné. Měla to v genech. Po tátovi sice Přemyslovna, ale po mamince Konstancii Maďarka z rodu Arpádovců – divokých maďarských vládců s krví východních nájezdníků, kteří se s nikým nemazlili. A její babička byla Anežka z Antiochie, dcera křižáckého knížete z Blízkého východu. Z takového genetického mixu prostě nemohla vyrůst poslušná ovečka.
Ona ten františkánský koncept navíc vychytala mnohem líp než sám svatý František, který se chudák ve 44 letech drastickým odříkáním kompletně utejral. Anežka na to šla chytře – spojila srdce s pragmatickým mozkem. Věděla, že aby mohla lidem reálně pomáhat, musí zůstat naživu. Stala se tak vůbec prvním programovým humanistou v našich dějinách. Nestála na chladných katolických dogmatech, ale na člověku. Nejvyšší hodnotou pro ni byla lidská důstojnost, solidarita, rovnost a radost. I díky tomu se v naprosté psychické pohodě a obklopena milující komunitou dožila na tehdejší dobu neuvěřitelných 71 let.
Dokonalý posmrtný únik: Deset minut a věčná svoboda
Největším triumfem její svobody je ale to, co se stalo po její smrti. Její tělo se dodnes nenašlo.Jsem přesvědčena, že tělo se nenašlo a nikdy nenajde protože splynulo s Vltavou. Když se totiž za husitských válek blížila k Praze válečná vřava a hrozilo, že husité hrobku znesvětí, musely tři zbylé jeptišky jednat bleskově. Neměly čas ani sílu hodiny kopat krumpáčem hlubokou jámu do tvrdé země v koutě nějakého chlívka.
Představte si tu situaci s chladnou logikou krizového managementu: sestry nejspíš vzaly pár těžkých stavebních kamenů z areálu, provazem je pevně přivázaly k tělu své milované šéfky, otevřely zadní branku do zahrad a za deset minut ji prostě tiše spustily na dno divoké, kalné Vltavy. Řeka ji okamžitě skryla, zanesla bahnem a pískem a vzala si její tajemství k sobě.
Vltava byla pro františkánskou spiritualitu symbolem čistoty a pokory – byla to ta nejkrásnější náruč. Zatímco z chudáka svatého Václava udělal státní aparát politickou rekvizitu a jeho lebka je dodnes vystrčená na Hradě, kde ji všichni očumují, „hippie Áňa“ udělala ze všech potentátů legraci i po smrti. Unikla systému. Zůstala svobodnou, tekoucí a nepolapitelnou rebelkou na věčné časy.
Až pojedete kolem jejího kláštera na Františku, podívejte se na hladinu Vltavy a pošlete jí tam jeden spiklenecký úsměv. Určitě tam někde dole sedí a s úsměvem se všem zkostnatělým panákům v politice směje doteď.
