Článek
Kdo razil první princip neofrantiškánství?
Moje odpověď zda jsem moc troufalá je jasná a stručná: Ne, vůbec. Právě proto, že jsem své obory vystudovala na Karlově univerzitě které byl rektor Hus a kousek od ní je Anežský klášter, jsem prožila roky hlubokým přemýšlením o souvislostech. Když se vám tady pokouším vysekat ven svatého Františka z té chladné kamenné sochy, do které ho uvěznila církev, historie a dogmatické ideologie, dělám to s nejvyšším respektem k pravdě. Chci, abyste z toho kamene znovu vytáhli toho živého kluka – toho čistého, ryzího „hipíka“, který by vás dnes všechny bezpodmínečně miloval a vedl. V tomto svém úsilí se opírám o dvě největší autority: o samotného Františka a o mistra Husa. Oba by mi mé neofrantiškánství okamžitě a naplno schválili.
František nechtěl lidi zavírat do klášterů
Připomeňme si teď zapomenuté tajemství terciářů!Už za svého života totiž založil svatý František řád, který trvá dodnes. Ruku na srdce – většině z vás by se jeho současná podoba asi nelíbila, i když kdo chce, může si to samozřejmě vyzkoušet. Já vám však nechci vnucovat instituce, které by vás moderní mladé lidi jen odradily. Chci Františka představit jako veselého, laskavého kluka a jako životní vzor úplně pro každého.
Sám František si totiž moc dobře uvědomoval, že jeho myšlenky nesmí zůstat izolované od reálného světa. V podstatě tehdy položil základy filozofie, kterou dnes nazývám neofrantiškánstvím – tedy vytažení těch nejčistších ideálů z jeho chování a jejich aplikace na každodenní moderní život. Proto založil takzvaný řád terciářů (třetí řád).
Jak už název napovídá, logicky mu předcházely dva první. Prvním řádem byli muži (mniši), druhým řádem byly ženy (mnišky). František ale nechtěl, aby tato čistá ideologie zůstala uzamčena pouze za zdmi klášterů mezi lidmi, kteří úplně opustili své profese a rodiny. Přál si, aby jeho vize žila mezi všemi – přesně tak, jak si to dnes přeji já pro naši generaci.
Do řádu terciářů proto vstupovali běžní řemeslníci, šlechtici, zkrátka kdokoliv. V pozdějších letech mezi ně patřil například i slavný spisovatel a humanista Dante Alighieri. Dante ve svém díle v jistém smyslu polemizoval s tehdejším rigidním výkladem Bible a skrze své kruhy pekla a nebe definoval hluboké humanistické hodnoty. Dante a mnozí další sice nežili v klášteře, ale v běžném světě se drželi těch nejryzejších františkánských idejí: ekologie, solidarity, skromnosti a radosti.
Jan Hus: První český neofrantiškán, který odmítl zkamenělou víru
A jak do toho zapadá mistr Jan Hus? Ten dělal v patnáctém století v podstatě úplně to samé, o co se snažím já dnes. Znovu a nekompromisně vysekával chudáka Františka z onoho kamenného piedestalu, do kterého ho zabalila oficiální církev. Instituce se totiž Františka, jeho radikální chudoby, svobody a lásky k přírodě, vždycky strašně bála – za jeho života i po jeho smrti. Potřebovala z něj udělat kontrolovanou instituci, čímž ale fatálně narušila ty nejčistší ideály.
Jan Hus toto pokrytectví ostře kritizoval. Tepal tehdejší františkány za to, že už dávno nežijí v dostatečné chudobě, prostotě a čistotě ducha. Snažil se Františka vysvobodit z církevního vězení dogmat. Hus dokonce prohlásil převratnou myšlenku: že ti nejobyčejnější lidé, kteří žijí poctivě a čestně, jsou daleko lepšími františkány než mnozí mniši v tehdejších řádech. Mistr Jan Hus je tak mým druhým pevným pilířem, o který se filozofie neofrantiškánství opírá.
Mrazivé proroctví splněno: Když se ze světce stane zboží
Současná církev se bohužel dopustila činu, ze kterého až mrazivě naskakuje husí kůže, protože přesně naplňuje to, co Jan Hus před šesti sty lety předpověděl.
Když Hus kritizoval tehdejšího papeže, hamižné františkány a zkaženou církev, říkal jim do očí: „Vy mě nazýváte kacířem, ale já nejsem kacíř. Já vás kritizuji jen proto, že vám chci připomenout svatého Františka, kterého jste opustili. Abyste ale obhájili své pokrytectví a hamižnost, museli byste Františka vykopat z hrobu a manipulovat s ním.“
A co se nestalo? Při příležitosti velkého 800. výročí svatého Františka se opět rozjel obrovský byznys, ve velkém se prodávají odpustky a církev poprvé v historii onoho chudáka Františka skutečně vykopala z hrobu. Velice krutým, neuctivým a ponižujícím způsobem vzali jeho rozpadlé kosti, uzavřeli je do umělohmotné krabice a vystavovali je věřícím. Promiňte mi ten strašný příměr, ale působilo to jako plastem zatavené mrtvé kuře z chladicího boxu v supermarketu. Přesně takto materiální mašinerie zpeněžila symbol absolutní chudoby.
Odkaz Anežky a Husa: Čistota, kterou nelze zpeněžit
Mistr Jan Hus choval obrovskou úctu k naší svaté Anežce České, o které si můžete přečíst v mých předchozích článcích. Anežka byla v jistém smyslu přímou duchovní dcerou Františkovou a Jan Hus byl zase skutečným, hlubokým neofrantiškánem v činech. Oba tito naši velcí hrdinové naštěstí unikli takové hrůze a ponížení, jakého se dostalo kostem z Assisi.
Popel mistra Jana Husa byl po upálení hozeno do Rýna a ostatky svaté Anežky se dodnes nenašly. Jak jsem již dříve uváděla, její sestry klarisky na útěku před husity neměly čas ani sílu kopat pro ni hrob v nějakém ponižujícím, narychlo vybraném chlívku. S největší pravděpodobností svěřily její tělo řece Vltavě. Voda je totiž ve františkánské filozofii symbolem absolutní čistoty.
Věcná duchovní čistota Františkova poselství
Zůstaňme tedy v dnešní konzumní době stejně čistí, svobodní a nepostižitelní, jako byli svatá Anežka a mistr Jan Hus. Ačkoliv se jejich fyzické ostatky nedochovaly, jejich duch žije dál jako esence skutečného následovnictví. Bojujme proti duchovnímu i materiálnímu byznysu všeho druhu, který parazituje na františkánském poselství – ať už jde o historické odpustky, nebo o moderní, nedůstojné vystavování kostí v plastu. Neofrantiškánství nepotřebuje chladné relikvie. Potřebuje živé lidi, kteří mají odvahu milovat svět, chránit přírodu a žít v pravdě. A hlavně v radosti! Ostatně Hus jako neofrantiškán jiskřil humorem jak se můžete dočíst v mém článku zde na Seznam Medium. Protože František říkal svým následovníkům, aby žili v čisté radosti a šířili ji!
