Článek
První dny na nové brigádě mi přišly klidné. Byla jsem spokojená, že se můžu postarat o slunečníky a hlídat u bazénu, zatímco ostatní si užívají dovolenou. Připadala jsem si trochu osamělá, ale tak to občas bývá, když přes den pracujete a po večerech trávíte čas ve svém dočasném hotelovém domově.
Ten můj stál stranou hlavní budovy, měl francouzské dveře vedoucí na úzkou terasu. Přímo naproti byl podobný pokoj, kde jsem vídala sympatického bruneta se zvláštním úsměvem. Jednou jsem ho zahlédla, jak s úsměvem rovná čisté povlečení. „Jmenuju se Adam, uklízím pokoje,“ prohodil, když jsem vyšla ven a zrovna si obouvala sandály. Nestihla jsem zareagovat, protože do pokoje z vedlejší uličky vešla jeho tmavovlasá přítelkyně Tereza a sjela mě podezřívavým pohledem.
Občas jsem je slyšela, jak se uvnitř smějí, nebo jak mezi sebou dohadují, kdo má vyprat uniformy na další den. Rozuměla jsem jim docela dobře, občas se dokonce hádali o zbytečnosti, hlavně Tereza bývala žárlivá. Když jsem se s Adamem míjela na chodbě, vždy se usmál: „Ahoj, jak jde hlídání?“ Odpovídala jsem mu vesele, ale Tereza to zjevně snášela nelibě. Vyklízela se z našeho dohledu, jako by vycítila, že já a Adam mezi sebou máme zvláštní napětí.
Každé ráno jsem vyrážela do areálu v červených plavkách a tričku, abych stihla otevřít bazén. V tu chvíli vykoukl Adam na terasu, zdvihl palec a s úsměvem pozoroval, jak se rvu s těžkým slunečníkem. „Pěkný den,“ řekl mi jednou, „dneska bude asi hodně teplo. Dávej na sebe pozor.“ Myslela jsem si: „Kéž by můj jediný problém byl, že je vedro…“Štvalo mě, jak se Tereza za ním věčně motá.
Celé to nabralo otáčky, když jsem si jednou v noci vzpomněla, že jsem si nechala na terase usušit župan. Vyšla jsem ven a přes slabou záclonu viděla, jak se v protějším pokoji odehrává vášnivá scéna. Tereza stála opřená o balkónové dveře a Adam ji líbal. Ani netuším, proč jsem zůstala stát a koukala přes slabé světlo. Něco mě upoutalo, skoro paralyzovalo. Adam se přes její rameno otáčel ke mně a najednou mě uviděl. Místo zmatku se na mě beze studu zadíval. Bylo to, jako by se zastavil čas.
Uvědomila jsem si, že je to dost ujeté, ale moje tělo reagovalo rychleji než hlava. Odběhla jsem do pokoje, zatáhla dveře, abych měla klid, ale neodolala jsem a nechala přes sklo malou škvírku. Pohlédla jsem zpět a Adam tam stál se stejným ohněm v očích, zatímco Tereza nic netušila. Začala jsem se najednou dotýkat sama sebe a nemohla přestat. „Co to děláš, Eliško?“ říkala jsem si v duchu, ale nešlo to zastavit. Naše pohledy se spojily a ve mně vše vybuchlo v nekontrolované vlně touhy.
Jakmile jsem se probrala, sedla jsem si na postel a snažila se uklidnit svůj dech. Hlavou mi běželo: „Byla to chyba? Nebo snad něco, co jsme oba potřebovali?“ Nevím, jestli jeho vztah s Terezou stál za to, aby ho riskoval takovýmhle výstřelkem. Já se ale cítila po dlouhé době živá.
Ráno jsem se bála vykouknout ven, jestli tam nebude Tereza čekat a chystat se mi vynadat. Naštěstí nikde nebyla. Adam se vynořil chvíli nato, věnoval mi letmý pohled a nejistý úsměv. Pak odvrátil tvář a zmizel v hotelové chodbě. Už nikdy jsme o tom spolu nemluvili. Oba jsme dělali, že se nic nestalo.
Domů jsem se vrátila s pocitem, že jsem se dotkla hranic něčeho zakázaného a zároveň strašlivě vzrušujícího. Možná se nic podobného nezopakuje. Možná na to Adam brzy zapomene. Ale ve mně ten zážitek zůstane jako důkaz, že jsem dokázala jednou odhodit zábrany a aspoň na chvíli prožít něco nespoutaného, i když s naprosto neznámým mužem, který byl dokonce zadaný. Trochu se za to stydím, trochu se usmívám. Na takový výjev se nezapomíná.
