Článek
Žila v malém městě na jihu Moravy a vždy se snažila podporovat svého manžela, aby mohl naplno rozjet kariéru. „Přestala jsem usilovat o lepší místo v práci, abych mu uvolnila ruce. Věděla jsem, že to pro naši rodinu bude nejlepší,“ vzpomíná Jana. Její manžel Robert se prosadil ve firmě, která ho často vysílala na pracovní cesty. Domů se chodil prakticky jen vyspat.
Když se jim narodila dcera Nina, Jana na sebe dobrovolně vzala veškerou péči a nechala zaměstnání úplně. „Chtěla jsem být mámou na plný úvazek, vždycky jsem si to tak vysnila,“ říká, i když přiznává, že Robertovy peníze byly příjemné a rodina si díky nim žila v pohodlí. Zároveň ale málokdy trávili čas společně, a pokud už Robert doma byl, stejně byl v jednom kole. „Kolikrát seděl celé večery u počítače nebo vyřizoval hovory, tak jsem se upnula na malou,“ svěřuje se Jana.
Roky plynuly a Jana s Robertem se postupně odcizili. Ačkoli o rozvodu se uvažovalo delší dobu, teprve když Robert zmírnil pracovní tempo a měli být víc spolu, naplno si uvědomili, že k sobě už nenajdou cestu. Domluvili se na rozchodu překvapivě klidně, ale vyvstal zásadní problém: péče o Ninu. Jana se bála, aby dcera neztrácela kontakt s otcem, jenže nezvládla ustát, když Nina zůstávala u Roberta častěji, než si představovala.
„Najednou jsem byla doma sama. Neuměla jsem se s tím smířit, tak jsem dceři dávala najevo, že mi to vadí,“ přiznává Jana. Jenže Nina, která právě vstupovala do puberty, nechtěla být svazovaná. Toužila po větší volnosti a našla ji u otce, který jí dopřával víc soukromí. Postupem času se Jana začala cítit odstrčená. Dlouhé hádky a výčitky vedly jen k tomu, že Nina oznámila, že chce žít s otcem natrvalo.
„Připadala jsem si, jako by mi dítě vrazilo kudlu do zad. Tolik let jsem tady pro ni byla ve dne v noci. A teď mám pocit, že jsem jí na obtíž,“ říká Jana se slzami v očích. Přestože si uvědomuje, že někdy byla příliš kontrolující, cítí, že by dcera mohla ocenit všechno, co pro ni dělala.
Dnes má Jana pocit, že zůstala úplně sama. Robert se stará o Ninu, která je s ním spokojená, a ona si vyčítá, co mohla udělat jinak. „Možná je to jen přechodná fáze, ale já mám strach, že jsem definitivně ztratila rodinu. Jen nevím, jestli jsem si to celou dobu nezpůsobovala sama,“ uzavírá.
