Thomase Midgleye Jr: Geniální vynálezce, který dvakrát otrávil celý svět

Tento důmyslný systém kladek a lan si Midgley sám sestrojil, aby se mohl i přes své ochrnutí sám zvedat z postele. Nyní se však jeho vlastní vynález změnil v past. Provazy, jež mu měly pomáhat, se mu smrtelně obtočily kolem těla a Thomas Midgley Jr. se v nich udusil. Takto tragicky a ironicky vyvrcholil příběh muže, kterého kdysi svět oslavoval jako geniálního inovátora – a který svými nápady nevědomky připravil půdu pro dvě z největších ekologických katastrof 20. století.

Thomas Midgley Jr. se narodil 18. května 1889 v Beaver Falls v Pensylvánii do rodiny, kde se vynalézání doslova dědilo jako řemeslo. Jeho otec Thomas Midgley Sr. experimentoval s vylepšováním pneumatik a dědeček James Emerson proslul vynálezem nového typu pilového listu. Mladý Thomas tak od mala nasával atmosféru dílen a laboratoří.

Jako zvídavý chlapec zkoušel efektní pokusy – například ve škole potají natíral baseballové míčky šťávou ze stromové kůry, aby ve vzduchu křivěji létaly. Technika ho fascinovala a po studiích strojního inženýrství na Cornellově univerzitě (absolvoval v roce 1911) bylo jasné, že půjde ve šlépějích rodinné tradice.

Po promoci začal Midgley pracovat v průmyslu a brzy se setkal s Charlesem Ketteringem, vynálezcem a šéfem vývoje v automobilce General Motors. Právě Kettering si talentovaného mladíka oblíbil a přizval ho do týmu řešícího zapeklitý problém tehdejších automobilů – nebezpečné „klepání“ motoru. Motorové písty tehdy ničilo předčasné vznícení paliva, které způsobovalo hlučné rány a poškozovalo motor. Midgley se s chutí vrhl do pokusů, odhodlaný tuto motoristickou noční můru překonat.

Rok 1921. V laboratoři GM v Daytonu v Ohiu zavládlo nadšení – Thomas Midgley Jr. oznamuje, že našel řešení klepání motorů. Po bezpočtu pokusů s rozmanitými chemikáliemi (údajně jich vyzkoušel 143) konečně objevil příměs, která dokáže spalování benzínu zkrotit: tetraethylolovo. Tahle organokovová sloučenina, známá též pod zkratkou TEL, dokázala zpomalit hoření paliva a zabránit nechtěným výbuchům ve válcích.

Stačilo do benzínu přidat nepatrné množství olova a motor rázem běžel tišeji a výkonněji. Pro automobilový průmysl to byla revoluce. Midgley a Kettering si objev nechali patentovat a firma General Motors rychle rozjela produkci olovnatého benzínu pod nevinným obchodním názvem „Ethyl“ – záměrně bez zmínky o olovu, aby veřejnost nic nepojala podezření.

Nový vynález vynesl Midgleyemu slávu. Už v roce 1922 mu Americká chemická společnost udělila prestižní Nicholsovu medaili. Automobilky i ropné společnosti viděly v Ethylu zlatý důl a olovnatý benzín se začal šířit světem. Jenže triumf měl od počátku temný stín.

Olovo je silný jed – a Midgley to dobře věděl. Při laboratorních pokusech musel výzkumný tým zacházet s TEL opatrně, protože i nepatrné množství mohlo způsobit otravu. Sám Midgley v lednu 1923 ve vnitropodnikovém dopise přiznal: „Asi po roční práci s organickým olovem zjišťuji, že mé plíce byly zasaženy a je nutné dát si pracovní pauzu a pořádně je vyvětrat.“ Odjel se léčit na Floridu, aby se zbavil potíží s dýcháním. Přesto dál na veřejnosti tvrdil, že Ethyl je bezpečný.

Koncem roku 1924 už ale bylo stále těžší ignorovat znepokojivé zprávy. V továrnách na výrobu tetraethylolova docházelo k hrůzným nehodám. Dělníci vystavení olovu začali trpět halucinacemi, propukaly u nich záchvaty zuřivosti a mnoho z nich skončilo v psychiatrických léčebnách. V jednom z newjerseyských závodů během pár měsíců zemřelo pět lidí na otravu a desítky dalších byly hospitalizovány. Tisk začal bít na poplach a veřejnost si šeptala o „šíleném benzínu“, který zabíjí.

Thomas Midgley Jr. se rozhodl jednat – a jako správný showman zvolil dramatické gesto. 30. října 1924 svolal do závodu Standard Oil v New Jersey tiskovou konferenci. Před zraky užaslých novinářů si demonstrativně nalil tekutý Ethyl na holé ruce a zvedl lahvičku s chemikálií až k obličeji.

Zhluboka vdechoval jedovaté výpary celou jednu minutu. Dav žasl. Midgley se usmíval a po nebezpečném experimentu suverénně prohlásil: „Mohl bych tuhle demonstraci klidně opakovat každý den.“ Svým vystoupením se snažil dokázat, že tetraethylolovo je neškodné a kritika je přehnaná.

Efekt na veřejné mínění byl sice dočasný – viděli přece na vlastní oči živého člověka inhalovat „ďábelský“ přípravek bez zjevné úhony – ale úřady už tak shovívavé nebyly. O pár dní později stát New Jersey nařídil uzavřít celou továrnu. Skandál nabíral na obrátkách. Midgleyho kolegové potichu přiznávali, že projekt Ethyl je možná slepá ulička – vždyť od prvních pokusů už zemřelo či se přiotrávilo nejméně několik desítek lidí.

Thomas Midgley Jr. byl v dubnu 1925 odvolán z vedoucí funkce v Ethyl Gasoline Corporation. Olovnatý benzín však mezitím dobyl trh a jeho výhody byly pro průmysl příliš lákavé, než aby se ho vzdali. Navzdory varováním „alarmistů“ se Ethyl vesele přidával do paliva dál a další půlstoletí patřil k běžnému provozu motorů po celém světě.

Není třeba dodávat, že za tu dobu napáchalo olovo v ovzduší a v lidských tělech nedozírné škody. Spalování olovnatého benzínu uvolňovalo drobné částice olova do vzduchu, odkud padaly do půdy a vody. Miliony lidí po celém světě tak nechtěně vdechovaly a konzumovaly jedovatý kov. U dětí způsobovalo zvýšené množství olova v organismu nevratné poškození mozku, zpomalení vývoje inteligence a poruchy chování.

U dospělých zase otrava vedla k poškození nervové soustavy, vysokému tlaku, anémii, nemocem srdce a často i smrti. Teprve od 70. let 20. století začaly vlády po celém světě olovo v benzínu omezovat a zakazovat. Definitivní zákaz olovnatého benzínu přišel v USA i Evropě až koncem 20. století – například v České republice se olovnaté palivo prodávalo až do roku 2000. Za oněch téměř osm desítek let používání se olovem otrávily generace lidí, aniž to tušily. A Thomas Midgley? Ten mezitím hledal další výzvu a další vynález, kterým by změnil svět.

Po aféře s Ethylem se Midgley v rámci General Motors přeorientoval na jiné odvětví. Ve druhé polovině 20. let dostal za úkol najít bezpečnou náhradu za nebezpečné chladicí plyny v ledničkách. Tehdejší chladicí zařízení totiž používala chemikálie jako čpavek, chloromethan či oxid siřičitý – látky jedovaté nebo výbušné. Únik chladiva z lednice mohl znamenat smrt celé rodiny. Výrobci proto snili o „zázračném“ inertním plynu, který by chladil, ale neotrávil ani nezapálil.

Midgley opět nezklamal. V roce 1930 představil světu novou skupinu sloučenin – chlorofluorované uhlovodíky, později proslulé pod obchodním názvem Freony. Tyto umělé plyny měly ideální vlastnosti: byly stabilní, nehořlavé a lidskému zdraví neškodné. Perfektní chladivo do domácností! První freon (známý jako Freon-12 neboli dichlordifluormethan) vznikl ve vývojové laboratoři GM ve spolupráci Midgleyho a Charlese Ketteringa.

Novinka se rychle ujala – během 30. let začaly ledničky s freonem dobývat americké domácnosti a brzy následovaly klimatizace, spreje a další výrobky využívající CFC plyny. Thomas Midgley Jr. byl znovu na výsluní. Vynalezl plyn, díky němuž už se nikdo nemusel bát, že ho doma v kuchyni zahubí uniklé chladidlo.

Za tenhle počin byl ověnčen dalšími cenami a v roce 1937 získal Perkinovu medaili za chemický výzkum. Dokonce se dočkal i nejvyšší pocty – zvolili ho prezidentem Americké chemické společnosti, jakožto člověka, který „svými objevy zajistil klidný spánek rodin neohrožovaných jedovatými plyny z ledniček“. Midgley si opět vysloužil pověst dobrodince pokroku.

Ve svém typickém exhibicionistickém stylu předváděl neškodnost freonu podobně jako kdysi Ethyl. Na jedné prezentaci si vložil do úst dávku nového plynu, a když ji pomalu vydechl, elegantně sfoukl plamen svíčky. Publikum tleskalo – freon nehořel, netoxický plyn dokonce dokázal hasit oheň! Co víc si přát? Chladicí směs putovala do výroby. Koncem 30. let už freony syčely v milionech lednic a sprejových lahví, jejich produkce závratně rostla a nikdo nepochyboval, že Midgley opět spasil lidstvo od velkého problému.

Zdálo by se, že Thomas Midgley Jr. měl z odborného hlediska vše – dvě přelomové inovace, uznání, vysoké postavení v průmyslu i vědeckých kruzích. Jenže osud si s ním neblaze pohrál. V roce 1940 ve svých 51 letech onemocněl dětskou obrnou (poliomyelitidou), která u něj způsobila těžké ochrnutí. Aktivní a činorodý vědec byl náhle připoután na lůžko a odkázán na pomoc druhých.

To však Midgleyho povaze nevyhovovalo – nechtěl zůstat pasivní. I jako invalidní si lámal hlavu nad dalším technickým vylepšením, tentokrát čistě pro svou osobní potřebu. Sestrojil nad svou postel jakýsi pavoukový mechanismus z kladek, lan a náběžek, který mu umožňoval pomocí dobrého zalomení a tahu rukou sám se vytáhnout z lehátka do sedu či přesunout na vozík. Zařízení to bylo šikovné, leč poněkud složité a nebezpečné. Osudným se mu stalo ono listopadové ráno roku 1944, kdy se do popruhů nešťastně zamotal a mechanismus ho zaškrtil.

Thomas Midgley Jr. zemřel ve stejném roce, kdy vrcholila druhá světová válka. Světu tak uniklo jméno, které by za normálních okolností možná patřilo na titulní strany novin – slavný chemik ale odešel potichu a v zapomnění. Teprve o desetiletí později se naplno odhalily následky jeho objevů. V roce 1974 vědci Sherwood Rowland a Mario Molina publikovali zdrcující zjištění: freony, považované za zázračně inertní plyny, stoupají do stratosféry a tam rozkládají molekuly ozónu, který chrání Zemi před smrtícím ultrafialovým zářením.

Ozonová vrstva nad planetou začala slábnout a nad Antarktidou se vytvořila gigantická „ozonová díra“. Freony se tak zařadily po bok olova jako další tichý zabiják z Midgleyho dílny. Svět reagoval až v roce 1987 přijetím Montrealského protokolu, jímž státy světa společně zakázaly freony vyrábět. Zachránili jsme si tím doslova kůži – ozonový štít se od té doby pomalu obnovuje, i když škody napáchané za dlouhá léta už nelze vzít zpět.

Zdroje:

https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/veda/svet-skoncoval-s-olovnatym-benzinem-posledni-stat-ho-prestal-pouzivat-29705

https://www.newstream.cz/enjoy/vynalezce-ktery-poskodil-svet-jednou-neumyslne-jednou-zcela-nezodpovedne

https://www.reflex.cz/clanek/causy/92374/nejdriv-genius-pak-zlosyn-thomas-midgley-jr-byl-prohlasen-za-nejvetsiho-skudce-ovzdusi-v-dejinach-lidstva.html

https://cs.wikipedia.org/wiki/Thomas_Midgley

https://nasregion.cz/chemika-ktery-pridal-do-benzinu-olovo-a-do-vzduchu-freony-zabil-jeho-vlastni-vynalez-136191/