Článek
Na starobylé hradní zdi dopadal chabý svit pochodní, jímž si mladý hrabě Jan Antonín Harbuval-Chamaré (syn Jana Ludvíka z Chamaré) prohlížel zříceninu. Byl posedlý legendou, že před mnoha staletími zde loupeživý rytíř Mikuláš ukryl obrovské bohatství. Snu o pokladu obětoval velkou část svého života - přibližně 30 let, až nakonec z hradu zbyly jen trosky.
Staří kronikáři vyprávěli, že na přelomu 14. století srovnal hrad se zemí požárem sám moravský markrabě Karel (pozdější císař Karel IV.), když po devítitýdenním obléhání prolomil hradby a podkopal velkou věž. Tam Mikuláš zvaný z Potštejna padl pod troskami, aniž prý prozradil místo ukrytého pokladu. Světla luceren v ruinách pohasla a legendy o bohatství, které tam zůstalo, se po staletí mísily s otlačenou hlínou a přežívajícími kameny.
Klenba času však pohltila téměř vše – hrad pustl a od 17. století stál už jen jako polozbořená zřícenina. Roku 1746 sem přišel vzdělaný a podnikavý Slezan Jan Ludvík Harbuval z Chamaré, jemuž panovnice Marie Terezie později udělila hraběcí titul za zásluhy. Jan Ludvík vzorně hospodařil – zřídil textilní manufaktury, pečoval o vesnice v okolí a v Potštejně nechal postavit nový honosný zámek.
Starý hrad už dávno nesloužil k bydlení, a tak jej nechal pozvolna přestavět na poutní místo. Jeho manželka Anna Barbora dala na nejvyšším místě areálu podle návrhu jejich syna vystavět dvě kaple– v letech 1750–1752 kapli sv. Jana Nepomuckého a v letech 1762–1766 impozantní kapli Svatých schodů.
Odkaz předešlých majitelů a původní touha po pokladu v hlavě Jana Antonína (narozeného 1737) zrály už od dětství. Když roku 1764 náhle zemřel jeho otec Jan Ludvík, přijal mladík důstojné břímě pána rozsáhlého panství. Sám byl právník a nadšený stavitel – roku 1774 dal dokončit zámek v Nových Hradech, přezdívaný „České Versailles“. Především jej však od mládí přitahovaly staré pověsti. O potštejnském pokladu slyšel nejprve šeptat poddané i uhlíře, kteří prý věděli hodně o stínech dávných událostí.
zámek Nové Hrady v okrese Ústí nad Orlicí
Už za otcova života se objevily první pokusy o nalezení pokladu: roku 1747 pojal Jan Ludvík myšlenku, že by se pod ruinou mohlo něco skrývat. Tehdy nechala samotná Anna Barbora na starém hradě vykopat první jámy – pokus se však obešel bez jediného zajímavého nálezu.
O pár let později, pod dojmem rodinných legend, se do hledání pustil i Jan Antonín. Hrabě Chamaré se rozhodl „odhalit tajemství hradu stůj co stůj“. Věřil, že pokud se bude držet všech starých znamení a proroctví, jistě najde bohatství ukryté Mikulášem.
Záhadný nápis a předtuchy
Že hrabě skutečně zkoumal každý detail ruin, dokládají poznámky v jeho rukopise. V severovýchodním koutě starého paláce objevil vytesaný latinský nápis, který spolu s přítelem Karlem Bienerem „přeložili“ jako: „Dbej znamení, láska vyhladí nepřátele.“ Podle nich to starému rytíři radilo: drž se zjeveného znamení, odežeň zlé síly a vytrvej v hledání pokladu.
kvůli tomuto nápisu na kameni, celé hledání pokladu začalo
Kvůli tomuto nápisu na kameni nabylo celé hledání nebývalé intenzity. Dnes víme, že věštba byla vyložena chybně – odborníci později zjistili, že původní text spíše hovoří o zajištěné obraně proti protivníkům. Hrabě však objev pokládal za klíč a hned se jím řídil ve svých dalších krocích.
Okolní poddaní i dělníci tušili, že je s hrabětem něco „jinak“. Hledáním pokladu byl doslova posedlý. Brzy se v podhradí začaly šířit pověsti: například že někdo kdysi v hradní kuchyni našel skříň s listinami o pokladu, nebo že jistý zedník ví, jak poklad najít podle starých map. Hrabě pak věřil, že každá odložená deska či spálený trám mohou skrývat stopu.
Znalci v archivu později popisovali, jak ve své posedlosti systematicky devastoval hrad. Najatí zedníci postupně prorazili dosud neprobádané chodby, aby prozkoumali podzemní sklepení. Při tom byla stržena masivní obytná věž a zřítila se i část hradního paláce včetně jedné ze sudovitých bašt.
dnes už z hradu mnoho nezůstalo
V podzemí dělníky pronásledovaly děsivé historky: prý narazili na živého koně – tunel od té doby nesl jméno Schimmel-gang (česky „Koňský chodník“). Není specifikováno jak se mohl do podzemí dostat, ale tuto pověru opakuje více zdrojů. Jiní tvrdili, že ze země slyší nářek. Hrabě sám však žádné podzemní vidiny neměl; zdálo se, že s rostoucí skepsí si dělníci strašidelné příběhy vymýšlejí, aby už neoblíbené hledání pokladu skončilo.
Po mnoha letech prací a faktické devastaci hradu však chyběla jakákoli cenná stopa. Mezi pískem a sutí byly jedinými nálezy staré podkovy, ostruhy, klíče, úlomky kachlů a stropní malty. Nic z toho neukazovalo na ztracené zlato ani na důležité listiny. Byla to tvrdá rána pro hraběcí víru, že legendární poklad skutečně existuje. Peníze i naděje mizely.
Třicet let soustavných prací stálo hraběte nemalé jmění. Průběžně utrácel velké částky za výkopové práce, úplatky a nové patenty na bádání. Až po třiceti letech prý konečně pochopil, že naděje je marná. Po roce 1782 své pátrání definitivně ukončil – nemělo smysl dál plýtvat rodinným jměním na nesmyslnou honbu za pokladem. Po jeho vytrvalém kopání a demolici zbyl na místě jen kopec sutin.
Zdroje:
https://adoc.pub/s-t-a-t-n-i-o-b-l-a-s-t-n-i-a-r-c-h-i-v-v-z-a-m-r-s-k-u.html
https://www.stoplusjednicka.cz/neunavny-hledac-hrabe-chamare-nalezl-na-potstejnu-ukryty-poklad
https://www.novinky.cz/clanek/vase-zpravy-hrabe-harbuval-chamare-pri-hledani-pokladu-temer-znicil-hrad-potstejn-276416
https://www.infokulturarokytnice.cz/okoli/hrady-a-zamky/
https://www.youtube.com/watch?v=KJpmJU1edRs
