Článek
Karin je moje neteř. Seděla u kuchyňského stolu s unavenýma očima a pročítala slevové letáky. Jakmile jeden projela, hned brala do ruky druhý. Přemýšlela, co nakoupit v akci, kde mají levnější ovoce či pleny – dneska musí zkrátka každou korunu obracet dvakrát.
Právě jí skončila ranní směna v malém bistru, ale večer ji čeká ještě úklid kanceláří na druhém konci města. Do toho dvě malé děti, které potřebují nakrmit, pomoci s úkoly, a občas i vzít ven, aby měly aspoň trochu radost ze života.
„Ráno vstávám první, večer padám do postele jako poslední,“ povzdechla si. „Z jedné výplaty zaplatím nájem, z té druhé sotva jídlo, kroužky a nějaké oblečení. A pořád se bojím, co bude dál. Stačí porucha ledničky nebo vyšší účet za energie a jsem nahraná.“
Otec dětí? Málokdy se ozve. Výživné se sice dohodlo, ale chodí, jak se mu zachce – někdy i s několikaměsíčním zpožděním. Karin tak zůstává de facto bez partnera a bez finanční pomoci.
„Dřu od rána do noci, ale na normální život to pořád nestačí,“ řekla polohlasem, když zavírala jeden leták a brala druhý.
Já jen mlčela. Co k tomu také říct? Tohle slýchám častěji, než by se mi líbilo. Mám sice penzi a bydlím o pár ulic dál, takže občas pomohu s hlídáním dětí, ale finance jim ze své skromné penze moc nevylepším.
Karin se stále nevzdává. Snaží se být nezávislá, nechce se vrátit k rodičům na venkov, i když by tam měla nižší náklady na bydlení. Tvrdí, že pro děti chce lepší šance, školy, kroužky, kamarády. Takže zůstává ve městě, kde ale nájmy rostou rychleji než její mzdy.
Nejvíc ji vyčerpává ta nejistota: každý měsíc začíná od nuly a netuší, zda nebude potřeba koupit nové boty nebo zaplatit rozbitý mobil. Stačí malá pohroma a rodinný rozpočet se sesype jako domeček z karet.
Je to smutné, ale není to ojedinělý případ. Podobných příběhů znám víc. Lidé se snaží, makají, ale i tak je to jen tak-tak, aby vyžili. Nejde o lenost, jde o reálné ceny bytů, potravin, pohonných hmot, o poplatky za děti… A když k tomu chybí spolehlivý partner, je to boj se větrnými mlýny.
Jen doufám, že Karin tenhle kolotoč zvládne, neztratí energii a nezahořkne. Když vidím, s jakou láskou se stará o děti, i když je sama vyřízená, říkám si, že si zaslouží víc. A že by se klidně mohlo říct, že jedno zaměstnání občas nestačí na normální život.
