Článek
Nikdy by mě nenapadlo, že moje vlastní sestra bude ohrožovat manželství, které jsme s mužem pět let budovali. Náš dům vyhořel a já už neměla kam jít. Ona se nabídla: „Přijeď, u mě budete mít střechu nad hlavou.“ Brala jsem to jako gesto lásky, ale teď vidím, že možná měla postranní úmysly.
Hned první dny mi něco nesedělo. Manžel se začal chovat divně — chodil po bytě nervózní, přistižený pohledem kamsi do prázdna. Pak mi prozradil, že má sestra na něj zkouší zvláštní hry. Třeba když vařil večeři, prý k němu přišla a předklonila se, jako by něco hledala ve spodní skříňce, ale přitom na něj vyloženě vystrčila zadek. Připadal si tak rozptylovaný, že se málem řízl do prstu. Když jsem se tam objevila, sestra se tvářila, že o nic nejde.
Jenže tím to nekončilo. Další den pronášela různé dvojsmyslné řeči typu: „Tvůj muž určitě nechce jíst tu tvoji divnou zeleninu, radši by něco lepšího,“ nebo mi naznačovala, že „mám zadek, který neumím použít“ zatímco ona by ho dokázala využít mnohem líp. V jejích ústech to znělo skoro jako výsměch, že umí vzbudit touhu víc než já.
Manžel je slušný člověk, ale je to přece jen chlap. Přiznal mi, že cítí neskutečné napětí — prý si musí několikrát denně odskočit, aby zchladil to, co mu sestra svým flirtováním vyvolává. V noci se vrhá na mě tak divoce, až jsem byla zprvu nadšená, co se to stalo. Jenže pak mi došlo, že ho tolik rozpaluje ona, ne já. Párkrát mi naznačil, že se cítí provinile, že neví, jak se sestry slušně zbavit. Jenže to vypadá, jako by si takovou pozornost i trochu užíval.
A já? Jsem mezi mlýnskými kameny. Sestra se tváří, že o nic nejde, a když se jí zeptám, co dělá, přehazuje to na mě: „Si tak moc žárlivá?“ Přitom já ji mám ráda, jsme rodina. Teď ale přemýšlím, zda radši odejít jinam, i kdyby to znamenalo žít v podnájmu za poslední peníze. Mám pocit, že každý den ztrácím k manželovi kousek důvěry. A ke své sestře taky.
Nejhorší je, že se bojím, co bude dál. Jestli to skončí v nějaké scéně, jestli mu sestra skočí přímo do postele, až nebudu doma? Občas se načapám, že brzy vybuchnu a na oba zakřičím, ať se vzpamatují. Jenže co to vyřeší? Lásku a sexuální přitažlivost nezastavíte řevem. Přemýšlím, zda jí dát ultimátum: „Jestli tě tu ještě jednou uvidím lepit se na mého muže, odcházíme.
Zřejmě mě čeká zásadní rozhovor. Bojím se reakce, ale bojím se i mlčet. Miluju svého muže, ale nemíním tolerovat, aby ho balila má vlastní sestra. Nechci, aby se zničilo manželství kvůli jejímu rozmaru. A děsí mě představa, že by se to celé zvrhlo. Už teď cítím napětí, kdykoli jsou ti dva v jedné místnosti. Ale snad mám ještě čas zastavit tu pohromu, než propukne naplno.
