Článek
Moje kamarádka Linda mi nedávno svěřila, že se z jejího manželství vytratila veškerá intimita. Říkala, že dřív se jeden druhého dotýkali, občas při sledování televize skončili u líbání na gauči, ale teď? Nic. Místo polibků se večer jen pozdraví, každý zaleze se svým telefonem a jdou spát. A co víc, ona sama prý cítí, že její chuť na sex klesla až k nule. Jakmile se manžel byť jen přiblíží s náznakem touhy, vnitřně ztuhne a raději se otočí na druhý bok.
Pro Lindu je to děsivá nová realita. Přitom dřív bývala velmi vášnivá. Jednou mi vyprávěla, že před pár lety stačilo jen pár vteřin romantiky a skončili v divoké akci. Teď se ale vymlouvá na únavu, na stres ze zaměstnání, nebo se jen potichu vytratí do koupelny a vrátí se, když už manžel skoro spí.
Na druhé straně i její muž to pomalu vzdává. Dříve se aspoň snažil: občas připravil romantickou večeři, nabídl masáž zad, doufal, že to rozproudí staré city. Jenže když ho Linda pořád odmítala, postupně to vzdal. Místo toho se zabydlel u herní konzole nebo kouká dlouho do noci na filmy.
Hlavní problém je, že o tom vůbec nemluví. Je mezi nimi obrovská propast mlčení. Linda přiznala, že ji v hloubi duše sex chybí, ale současně si nedokáže představit, že by ho znovu měla provozovat. Proč? Obává se, že by nic necítila, nebo že by to bylo celé trapné.
Další věc, která hraje roli, je její tělo. Po dětech přibrala, má pár jizev, prostě se necítí ve svém těle tak sexy, jako kdysi. Často si připadá, že vypadá neatraktivně, a manželovi se nechce „ukazovat“. Tohle sebepodceňování jen prohlubuje propast v ložnici.
Linda uvažuje, zda zkusit párovou terapii, dovolenou jen ve dvou, anebo něco úplně jiného. Ale má strach, že tím vyvine tlak, a už vidí, jak to dopadne: on se začne cítit nucený, ona se bude cítit provinile. A zatím se topí v tichém zoufalství, protože nicnedělání taky nic neřeší. Rezignovat na sex natrvalo? Nebo se s tím nějak smířit a doufat, že se to zase „samo“ spraví?
Její otázka je prostá: co dělat, když jeden v manželství najednou odmítá sex a nedokáže se přinutit k žádnému kroku? Stojí za to bojovat? Nebo je lepší rozejít se a hledat spokojenost jinde? Neexistuje univerzální rada. Jedno je ale jasné – mlčení obvykle vede jen k dalšímu odcizení. A kamarádka Linda ví, že takhle to dál nejde. Ještě si pamatuje doby, kdy byli s manželem jeden druhému nejbližšími lidmi a v posteli jim to klapalo. Teď se cítí skoro jako cizinci.
Jak se tahle situace vyvine, zatím netuší. Každopádně je to připomínka, že v dlouhodobém vztahu nestačí spoléhat na „nějak to samo půjde“. Když dojde k bodu, kdy sex zmizí a vytrácí se i doteky, je třeba něco podniknout. Třeba se odhodlat otevřeně říct: „Hele, vážně mi to chybí, ale bojím se, co bude… pojďme se o tom bavit.“ Protože vždycky je lepší zkusit zachránit, co kdysi fungovalo, než jen tiše čekat na úplný konec.
