Článek
Mým snem bylo vždycky vyjet na semestr do jiné země, abych poznala nové prostředí a zdokonalila se v angličtině, kterou jsem studovala v Olomouci. Nakonec jsem díky školnímu programu skončila v Manchesteru. Zprvu mě to moc nenadchlo, měla jsem zálusk na Londýn, ale řekla jsem si, že i tohle má svůj důvod.
Na univerzitě tam učil John, asi o osm let starší doktorand, který mě okouzlil tak, až jsem se sama divila. „Zvláštní, jak je nesmírně chytrý a sečtělý,“ honilo se mi hlavou, když jsem chodila na jeho semináře o literárním rozboru. Byl spíše uzavřený, moc se neusmíval, ale něco na něm mě přitahovalo. Občas se mě ujal, abych se lépe zorientovala v odlišných osnovách, a já se přistihla, že mi každý jeho pohled zrychluje tep.
Pět měsíců uteklo, musela jsem se vrátit do Olomouce dokončit zkoušky a začít psát diplomku. Zrovna když jsem si balila věci, John se se mnou přišel rozloučit. Pokusil se o polibek. Rozklepala jsem se, ale líbilo se mi to. Domluvili jsme se, že si budeme psát. Netušila jsem, jestli to vydrží, jenže hned za týden mi na kolej dorazil ručně psaný dopis s naprosto krásnými pasážemi. Psala jsem mu nazpět, rýsoval se z toho vysoce romantický vztah na dálku.
Časem se ovšem ukázalo, že udržovat tak intenzivní korespondenci je složité. Já jsem se topila v úkolech, on prý dokončoval grantový projekt. Dopisy chodily méně a méně. A já si začala uvědomovat, že vášeň ochabuje. Už jsem si říkala, že mu asi musím s těžkým srdcem napsat, že to nemá cenu. A přesně v té době mi od něj přišla nečekaná zpráva, že se chystá do Olomouce s mladší skupinkou kolegů, má tam nějaké odborné setkání a rád by mě viděl. Polilo mě horko a zároveň radost. „Takže se ještě snaží,“ řekla jsem si.
Sešli jsme se u Pedagogické fakulty v sobotu dopoledne. John přišel s několika kamarády, mezi nimi byl i jeho mladší bratr Luke. „To je můj sourozenec, ukážete mu město? Já na to nebudu mít čas,“ pronesl ke mně a v očích mu jiskřila prosba. Souhlasila jsem, proč ne. Luke byl o pár let mladší i než já, blond vlasy, široký úsměv, oplýval spontánním chováním a vtipem. Po dvou hodinách se ukázalo, že s ním mi je stokrát lépe než s vážným Johnem. Abych byla upřímná, přistihla jsem se, že se mi Luke líbí mnohem víc.
Zatímco John se celé odpoledne věnoval konferenci, já jsem Lukovi ukázala historické centrum. Pak jsem ho vzala na cimbálovku, co zrovna hrála v jedné stylové hospůdce, a on se chichotal, že tohle ještě nezažil. Postupně zmínil, že studuje ekonomii, občas pomáhá s výzkumy, a teď si chtěl udělat výlet. Pozval mě na kávu, seděli jsme tam skoro až do zavíračky. Smáli jsme se, bavili jsme se tak uvolněně, jak to s Johnem nikdy nešlo.
Třetí den jejich pobytu nastal moment, kdy jsem se měla s oběma bratry rozloučit na nádraží. John mi nabídl, že zkusíme zachránit náš vztah, ale já mu rozklepaným hlasem vysvětlila, že asi nebyl dost silný. Na to mi položil ruku na rameno a mlčky přikývl, bez výčitek. „Bylo to moc hezké, Evi, ale chápu,“ hlesl. Mně se pak ozval Luke, než nasedl do vlaku. „Doufám, že se ještě uvidíme. Jsi úžasná,“ zašeptal mi do ucha a na rozloučenou mě lehce políbil na tvář.
Cítila jsem vinu. Bylo to celé divné: potkala jsem staršího bratra, zamilovala se do něj, a nakonec mě získal ten mladší. Ale osud si poručit nedá. Dala jsem Lukovi svoje číslo, on se mi ozval hned druhý den. Začali jsme si volat, pak posílali delší zprávy. Po půl roce jsme spolu jeli na roadtrip po jižní Moravě, smáli se u vinic, popíjeli burčák. Bylo to tak neuvěřitelně pohodové. John se podle všeho nezlobil, i když to pro něj asi nebylo jednoduché. Párkrát jsem ho viděla když s Lukem mluvil přes FaceTime, pokaždé byl milý, ale cítila jsem, že se drží zpátky.
Dnes žijeme s Lukem v Olomouci. Já dokončila doktorská studia a učím literaturu, on pracuje v IT firmě. Máme dva kluky, Martina a Jendu. Občas se zastavíme u Johna v Anglii, on sám si mezitím taky někoho našel. Když mi někdo říká, že láska musí být promyšlená a vyzrálá, tiše se usmívám. Mně život ukázal, že city někdy přeskočí k jiné osobě, aniž by to člověk plánoval. A nakonec to může být to nejlepší, co se stalo.
