Článek
Našla jsem manželovi tajný účet, na kterém se blíží bezmála k milionu korun, a nevím, jak dlouho si je tam ukládal. Vždycky jsem věřila, že hrajeme férově, že jsme jeden tým. Když mě Adam před pěti lety po svatbě odvedl do Brna, plánovali jsme budovat společný život, těšili se na dům a časem i na děti. Naše výplaty šly na sdílený účet, měli jsme jasně rozdělené výdaje a já neměla sebemenší důvod pochybovat. Jenže teď zjišťuju, že zatímco já mu poctivě hlásím i každou drobnější útratu, on v klidu střádal do tajné kasičky.
Cítím směs vzteku a zoufalství. Vztek, protože nechápu, jak mohl takhle jednat za mými zády. Zoufalství, protože mi z téhle situace vyskakuje milión nepříjemných otázek. Proč vůbec člověk tajně šetří takové částky, když máme společné plány i rozpočet? A hlavně – co všechno mi ještě zamlčel? Dokážu s ním žít, když mám pocit, že náš vztah fungoval jen jednostranně?
Každý večer se mi hlavou honí děsivé scénáře. Má milenku a počítá s tím, že až se to provalí, sbalí si peníze a uteče? Chystá si útěk do zahraničí za lepším životem, o kterém mi nikdy nic neřekl? Nebo je to snad projev jeho nedůvěry, aby se mnou v budoucnu „neskončil na dlažbě“, když se naše manželství pokazí? Vždy jsem si myslela, že důvěra je základ. Teď mi ale přijde, že on si dávno začal vytvářet zadní vrátka.
Nejvíc to bolí proto, že jsem ho měla za spřízněnou duši. Těšila jsem se na to, jak jednou budeme společně vybírat pozemek, dohadovat se nad barvou fasády a plánovat, jak zařídíme dětský pokoj. Jenže pokud je pravda, že už roky tajně šetří, co z toho vlastně platí? Byl náš krásně nalinkovaný společný život jen iluzí? Najednou se cítím zrazená, jako bych si vyslechla rozsudek, že moje naivní víra v otevřenost a upřímnost je ve skutečnosti k smíchu.
Možná bych mu měla okamžitě udělat scénu, křičet na něj a žádat vysvětlení. Jenže se bojím, že tím dosáhnu jen jeho obranné reakce – rád by to asi svedl na „právo na soukromí“ a vyšachoval mě z diskuse jako žárlivou manželku. Pár tisícovek schovaných pro strýčka Příhodu bych asi pochopila, ale tahle částka je docela jiný kalibr. Už nejde jen o peníze, ale hlavně o to, že mi zatajil tak obrovský kus svého života.
Každý den si teď pokládám otázku, jestli máme šanci vrátit se ke vztahu, kde si otevřeně věříme. Nebo jestli tohle všechno nezničilo naše společné plány v samém zárodku. A co když tu ještě vypluje něco dalšího, o čem nemám ani tušení? Nedokážu si představit, že budu večer uléhat vedle muže, kterého miluju, a přitom ve mně bude hlodat strach, co dalšího se mi snaží zatajit.
Nejspíš mi nezbude nic jiného než sebrat odvahu a konfrontovat ho. Ale ještě než to udělám, musím se vyrovnat s vlastními pocity. Chvěju se vzteky, když si představím, že mi bude tvrdit, jak to celé dělá „jen pro naše dobro“. Třeba to tak opravdu je, jenže proč mi to neřekl rovnou? Proč mi musel lhát a já si teď připadám jako naprostý pitomec, který žil v pohádce, zatímco on měl pojistku pro případ, že ta pohádka vezme rychlý konec?
Nejspíš se brzy ukáže, jestli mu dokážu znovu věřit, anebo jestli začnu přemýšlet, jak se z téhle rozjeté manželské lodi vystupuje. Nechtěla jsem nic jiného, než aby se mnou Adam sdílel život se vším všudy, a to i s finančními starostmi. Jenže teď se ukazuje, že jsme možná každý na úplně jiné straně a společné plány se nám rozplývají jako dým.
