Článek
Marek žije se svou manželkou Erikou v domku na okraji Znojma. „Nikdy jsem se do ženění nehrnul, ale byla na mě taková tlačenice z její strany i od mých rodičů. Prostě jsem kývl, že do toho půjdeme,“ popisuje. Erika se zpočátku tvářila, že na potomky nemyslí, takže Marek byl velmi překvapený, když najednou oznámila těhotenství. „Skákal jsem radostí a myslel, že teď bude život skvělý,“ vzpomíná.
Jenže Erika se najednou začala chovat podivně. Marek si nejdřív ničeho nevšiml, připisoval to jejím hormonům a obavám z porodu. „Začala chodit k mým rodičům, hlavně za tátou. Vysvětlovala to tak, že si od matky chce nechat radit a o tátovi tvrdila, že je jediný, kdo jí rozumí,“ pokrčí rameny Marek. Netušil, že se za tím skrývá něco temného.
Ve chvíli, kdy se Erika dostala do menších zdravotních potíží, bylo nutné, aby Marek podstoupil vyšetření, kvůli kterému se odevzdávaly vzorky pro genetickou analýzu. „Tehdy jsem dostal záchvěv pochybností. Erika se tomu bránila. Bála se, že všechno praskne,“ říká. A měl pravdu. Těsně před testy vyšlo najevo, že dítě nenosí pro Marka, ale pro jeho vlastního otce. „Prý spolu měli poměr už delší dobu. Tátovi snad imponovalo, že je mladá a její rodiče se k němu chovali vždycky skvěle. Já byl v šoku. Nevěděl jsem, jestli zabít jeho, nebo se sbalit a odejít,“ přiznává Marek.
Nakonec se uchýlil k dočasnému útěku do penzionu na druhém konci kraje. „Myslel jsem, že mi bude líp. Jenže mi furt hlavou běželo, že to dítě bude růst v mé rodině. Po pár týdnech jsem se vrátil. A řekl jsem si, že to budu brát jako vlastní. Jen s tátou už nedokážu promluvit,“ uzavírá unaveným hlasem.
