Článek
Znali jsme se prakticky od narození. Naše rodiny společně slavily Vánoce, jezdily na chalupu, kdysi jsme se dokonce dělili o jednu postel, když přišlo na přespání u prarodičů. Přesto jsme dlouho ani nepomysleli, že bychom byli pár. Dlouho jsme měli spíš sourozenecký vztah. Pak se ale stalo, že já nastoupila na uměleckou školu a Viktor zmizel na několik let do Kanady. Najednou jsme o sobě téměř nevěděli a každý z nás žil svůj vlastní život.
Když jsme se po letech náhodou potkali na setkání přátel, nečekala jsem, jak dobře si budeme rozumět. Bylo to, jako bychom znovu ožili a hned jsme se ponořili do dlouhých rozhovorů. V obou se probudila zvědavost. Už jsme nebyli děti, oba jsme měli zkušenosti s jinými partnery a možná právě proto vznikla zvláštní přitažlivost. Postupně jsme se dali dohromady a náš vztah fungoval až překvapivě hladce.
Nebylo to o ohnivé vášni, spíš o vnitřním souznění a pocitu, že se navzájem známe jako nikdo jiný. Rodina nás v tom podporovala, takže nikoho nepřekvapilo, když jsme se vzali. Byli jsme na sebe zvyklí, věděli jsme, co od druhého čekat. Neměli jsme touhu mít děti a tak jsme si je prostě nepořídili. Díky tomu nám zůstával čas na různé výpravy, výlety a podobně. Jenže po několika letech přišla zvláštní prázdnota. A já najednou nevěděla, co dělat.
Viktor byl čím dál častěji pryč s kamarády, já jsem se utápěla v rutině. Děsilo mě to. Objevily se myšlenky na rozvod, ale připadala jsem si, že bych tím popřela celou tu naši společnou historii. Potom Viktor přiznal, že má menší románek. Nezlobila jsem se, vlastně mě to ani moc nepřekvapilo. Řekla jsem mu, že chci odjet do Egypta, abych si ujasnila, jak dál. Tam jsem se seznámila s několika místními, zažila s nimi divoké radovánky a došlo mi, že tohle není můj svět. Že jsem s Viktorem pořád šťastnější než s kýmkoli jiným.
Když jsem se vrátila, vše jsme si v klidu vyříkali. On mi sdělil, že to co jsem dělala pro něj nic neznamená, já mu zase povyprávěla, jak se cítím. Rozvod nakonec vůbec nepadl. Celá ta zkušenost naši krizi zlomila. Teď jsme spolu, víc o sobě komunikujeme a tak nějak věřím, že už nic podobného nezažijeme.
