Článek
Zpočátku jsem nic netušila. „Brala jsem ho jako nenápadného souseda, jen se občas pozdravil,“ popisovala jsem kamarádkám. Chodila jsem z práce pozdě večer a obvykle se těšila jen na teplou sprchu a klid. Jednou jsem si ale všimla záhadného odlesku z protějšího domu. Nejdřív mě napadlo, že se odráží světlo pouliční lampy. Za pár dnů se to ale zopakovalo, tak jsem zpozorněla. Když jsem se zahleděla líp, spatřila jsem siluetu člověka, který ve tmě držel dalekohled a mířil přímo na moje okno.
Snažila jsem se udržet chladnou hlavu. „Možná pozoruje noční oblohu, třeba má jen smůlu na výhled,“ říkala jsem si. Pro klid duše jsem zhasínala dřív a zatahovala závěsy. Ani to však nepomohlo. Jeden večer jsem vysloveně viděla, jak se mi ze tmy cosi zaleskne do očí. Začalo mi docházet, že se mě někdo skutečně snaží sledovat. Strach a stud se mísily s pocitem vzteku. „Proč by to někdo dělal? Vždyť tu nic zajímavého nevidí,“ opakovala jsem si, ale klid mi to nepřineslo.
Rozhodla jsem se situaci řešit. Místo plížení a tajných zkratek jsem zaklepala na sousedovy dveře. Zpočátku se dělal nechápavým. „Vážně myslíte, že bych sledoval vás? Mám přece dalekohled na hvězdy, to je můj koníček,“ prohlašoval. Jenže jeho výraz prozrazoval nejistotu. Několik nocí poté jsem se záměrně ukazovala u okna v jiných časech a opět uviděla, jak ten člověk tiše sedí a hledí k mému bytu. Z obav jsem oslovila známého advokáta, který mi poradil, ať se nebojím jednat radikálně. Nakonec jsem podala oficiální stížnost, protože situace eskalovala do té míry, že jsem měla pocit, že se mi soused snaží nahlédnout i do koupelny.
Během vyšetřování se ukázalo, že soused nebyl žádný nadšený astronom, ale prostě šmírák, který pravděpodobně takto s dalekohledem pozoroval víc lidí v okolí. Soud mu vydal zákaz jakéhokoli podobného sledování a nařídil mu zaplatit výlohy, které se mnou při sporu vznikly. Ulevilo se mi, že jsem konečně získala zpět soukromí, i když ve mně zůstal pocit hořkosti. „Zvláštní je, jak málo stačí, aby se člověk v bezpečí vlastního domova cítil tak ohrožen,“ uzavřela jsem. Nikdy by mě nenapadlo, že klidné ulice naší čtvrti mohou skrývat někoho, kdo bude s neomalenou drzostí strkat dalekohled do oken cizích domů.
