Článek
Tamara žila na okraji Ostravy a přijala práci v malé pekárně U Zbyňka. Byla to rodinná firma, kde se pekl chléb a housky starou poctivou metodou, což se Tamaře líbilo. Pan Zbyněk, zdánlivě milý šéf, jí slíbil stálý příjem a férové jednání. Po pár letech práce se ale ukázalo, jak velký to byl omyl. Výplata sice chodila, ale jen základ, zbytek dostávala bokem. Tamara nevěnovala pozornost tomu, že mzdové papíry neviděla skoro nikdy. „Věřila jsem mu, myslela jsem, že se o všechno postará,“ říká rozčarovaně.
Jednoho dne dorazil doporučený dopis z úřadu. Stálo v něm, že několik let neplatila sociální a zdravotní pojištění, ač měla být zaměstnaná. „Nechápala jsem to, myslela jsem, že je to nějaký omyl. Vždyť jsem přece pracovala“ popisuje. Když se ptala pana Zbyňka, co se děje, jen mávl rukou s tím, že je to nedorozumění. Ukázalo se, že nic neplatil. Dala výpověď. Zatímco on vydělané peníze vesele používal na svoje kratochvíle, Tamara měla nyní dluhy jako hrom. „Celé ty roky jsem myslela, že si spořím na důchod, a místo toho mi narůstala černá díra v pojištění,“ říká hořce.
Situace se poté ještě zhoršila: dorazila výzva k zaplacení velké sumy. Exekuce byla na spadnutí. Snažila se najít podporu u ostatních zaměstnanců, zjistila ale, že pan Zbyněk zmizel, pekárnu zavřel a nechal za sebou hromadu podvedených lidí. „Zůstaly mi dluhy, rozvrácené plány a chuť plakat od rána do večera,“ vzpomíná. Začala se tedy obracet na právníky a úřady, zkusila i domluvit se s bankou na splátkách. Byla to nekonečná anabáze, bolest a potupa. „V padesáti šesti jsem musela přijmout brigádu v supermarketu, abych aspoň část dluhů mohla uhradit,“ popisuje Tamara, která už měla úplně jiné plány na klidnější stáří.
Nakonec zjistila, že nejspíš nebyla jediná, koho takto okradl. „S potížemi se přihlásilo víc lidí. Všichni se upnuli na jeho falešné sliby, že dělá všechno legálně,“ říká. Podařilo se jim nakonec prokázat, že byli zaměstnáni a že pan Zbyňěk peníze nikdy neodváděl.
Teď je Tamara opatrnější a varuje ostatní, aby si pečlivě hlídali, zda zaměstnavatel doopravdy posílá pojištění a daně. „Nevěřte slepě hezkým slovům. Chtějte výplatní pásky.“ uzavírá její příběh.
