Článek
Sókratés, filozof, který je často vnímán jako praotec západní filozofie, se stal obětí stejného společenského pokrytectví, jaké panuje dodnes. Muž, jehož jediným zločinem bylo kladení otázek, skončil popraven jedem. Důvod? Kritizoval společenské hodnoty, zpochybňoval zaběhlé autority a vyžadoval, aby lidé přemýšleli. Můžeme se tvářit, že dnes by nám podobný „filozof-provokatér“ nevadil, ale skutečně jsme na tom o tolik lépe?
Muž, který nic nenapsal, a přesto změnil dějiny
Když mluvíme o Sókratovi, stojí za pozornost jedna věc: po sobě nezanechal žádné psané dílo. Vše, co víme o tomto mysliteli, pochází z per jeho žáků – Platóna a Xenofóna. Sókratés nebyl akademik zavřený v knihovnách, ale muž, který filozofii tvořil živě, přímo na ulici. Setkával se s běžnými Athéňany na tržištích, kladl otázky a snažil se odhalit pravdu. Nebyl intelektuálním snobem, ale provokatérem, jenž svou metodou dokázal odhalit pokrytectví tehdejších elit.
Jeho metoda, známá jako elenchus či dialektická diskuse, spočívala v kladení otázek takovým způsobem, aby lidé sami objevili slabiny ve svých názorech. Dnes bychom mohli říct, že se jednalo o kritické myšlení v nejčistší podobě. Ironií je, že zatímco dnes je „kritické myšlení“ oblíbenou frází vzdělávacích plánů, skutečný kritik společnosti by si pravděpodobně vysloužil podobnou nevoli jako před 2400 lety Sókratés.
Muž, který se nebál kritizovat společnost
Sókratova odvaha spočívala hlavně v tom, že se nebál otevřeně zpochybňovat autority. Kritizoval politiky, básníky i tehdejší sofisty, kteří prodávali „pravdu“ za peníze. V Athénách, které se pyšnily svobodou slova a demokracií, se nakonec ukázalo, že svoboda platí jen tehdy, když příliš neprovokuje.
V roce 399 př. n. l. byl Sókratés obviněn z bezbožnosti a z „kažení mládeže“. V překladu do současného jazyka by se jeho zločin dal popsat jako snaha o to, aby mladí lidé více přemýšleli a méně slepě poslouchali společenská pravidla. Město, které se považovalo za vrchol civilizace, tak ve jménu „zdravé společnosti“ popravilo muže, jehož jedinou zbraní bylo slovo a logika.
Smrt jako filosofická lekce
Ještě větší než samotný Sókratův život byla snad jen jeho smrt. Odsouzen k popravě jedem z bolehlavu, Sókratés odmítl možnost útěku a svému osudu čelil s klidem, který dodnes fascinuje. Jak popisuje Platón v dialogu „Faidón“, poslední okamžiky svého života strávil Sókratés v rozhovoru s přáteli, kteří se zoufale snažili pochopit, jak může někdo přijmout vlastní smrt s takovým klidem.
Tato smrt nebyla pouhou tragédií. Byla vyvrcholením Sókratovy životní filozofie. Dokázal totiž, že ctnost a pravda stojí nad pohodlím a bezpečím.
Jak by skončil Sókratés dnes?
Pokud by Sókratés žil dnes, jak by dopadl? Asi bychom ho neotrávili jedem, jsme přece jen civilizovanější. Pravděpodobně bychom mu však našli jiné způsoby umlčení – označili bychom ho za provokatéra, populistu, šiřitele „fake news“ či nepřítele demokracie. Místo soudu by dost možná skončil v sociální izolaci, veřejném pranýři na sociálních sítích, anebo v lepším případě jen ignorován jako nepohodlný idealista.
Přijde mi vhodné připomenout si Sókratův odkaz právě dnes, kdy se mnozí odvolávají na pravdu a kritické myšlení, ale zároveň často zoufale chybí diskuze. Jen zběsilé prosazování vlastních názorů. Možná se od Athén před dvěma tisíci lety zas tolik nelišíme.
A to je na Sókratově příběhu možná to nejdůležitější – připomenutí, že být společností „pokročilou“ neznamená být nutně moudřejší. Možná i dnes potřebujeme více Sókratů, kteří se nebojí klást nepříjemné otázky a diskutovat o nich. Mnohem více než hlásné trouby „jednotlivých verzí pravdy“. Těch máme víc než dost.
Zdroje:
https://www.reflexe.cz/Reflexe_25/G._Vlastos_Socratic_Studies/vlastosuv_elenchos.pdf
https://www.akropolis.cz/content/proc-se-sokrates-nebal-smrti
https://www.hks.re/wiki/sokrates_-_behan_vaclav
https://www.phil.muni.cz/fil/studenti/soutez2001/nemec_kohout.html
https://blisty.cz/art/76763-co-vlastne-rekl-sokrates.html
