Článek
Mám flexibilní pracovní dobu, a tak někdy přes den vyzvedávám dceru dřív ze školky, nebo je se mnou doma. Ela miluje dětské hřiště u promenády, kam obvykle chodí s mojí ženou. Když ale vyrazím já, je to pro mě jedno velké utrpení.
Jednou, možná dvakrát týdně, ji vyzvednu hned po obědě. Mám to k ní jen pár minut. Když mám volno celý den, bereme auto a jedeme se koupat nebo na výlet za město. Ale odpoledne, když mám jen pár hodin, skončím zpravidla s Elou na tom proslulém hřišti. Nebo ve vnitřní herně, pokud venku fouká nebo prší.
Dcera si pískoviště, prolézačky, houpačky i menší trampolínu užívá naplno. Já ovšem trpím. Proč? Protože po většinu dne tam potkávám prakticky jen maminky, které mezi sebou rozebírají leckdy až šílené věci. Kdyby šlo o tišší rozhovory mezi dvěma kamarádkami, neřeknu ani slovo. Jenže většinu jejich hovorů slyší úplně každý.
Některá se vzteká, že „… její muž je neschopný, a jestli se to nezlepší, tak si najde milence…“ a jiná předvádí, jak pohodlná je nová kojicí podprsenka. Možná jsem staromódní, ale opravdu musím sedět na vedlejší lavičce, když jedna druhé ukazuje prso, aby názorně vysvětlila, jak snadno se z té podprsenky vytáhne? Netuším, co v té chvíli dělat – odejít, koukat jinam, nebo se tvářit, že neslyším a nevidím?
Témata se točí i kolem tchyní, neschopných učitelek ve školce a údajně nešťastných kamarádek, které si „…zničily život s nějakým budižkničemu…“ Jako osamělý tatínek se tam necítím dobře. Navíc, když se pokusím být zdvořilý a pozdravit, obvykle se na mě dívají divně. A pak se obávám, že za zády rozebírají mě.
Ještě horší je, když se Ela rozhodne, že si chce hrát s dítětem jedné z těch hlučných matek. Chápu, že pro děti je to přirozené, ale já už pak vím, že budu muset aspoň chvíli stát opodál a poslouchat jejich pikantní debaty. Někteří tatínkové tuhle situaci využijí k navazování kontaktů, ale mně to připadá, že bych se jen připletl do něčeho, co raději ani slyšet nechci.
Netvrdím, že se nic podobného neděje jinde. Ale tohle hřiště u promenády je pro mě spíš noční můra. Ela je tam šťastná, já se přemáhám. A tak zvažuji, že najdu nějaké klidnější místo, nebo tam prostě odmítnu chodit. Malé dítě se dá zabavit i jinak, než sedět a poslouchat pikantní rodinné příběhy od sousedek.
