Článek
Nikdy bych nevěřila, že se do takové situace dostanu. Vyrostla jsem v menším městě na severní Moravě a o penězích se u nás doma skoro nemluvilo. Rodiče pracovali v místní továrně, vedli skromný život a učili mě šetřit na horší časy. Jenže když jsem se přestěhovala do Prahy, objevila jsem nový svět: drahé restaurace, luxusní obchody, letní dovolené u moře. A chtěla jsem v něm žít naplno.
Nejdřív jsem si našla přítele Lukáše, charismatického podnikatele, který rozjel úspěšnou marketingovou firmu. Když jsme se poznali, byl pozorný, dával mi dárky a bral mě do nejlepších barů v centru. Nemusela jsem se starat o nájem, platil i většinu účtů. V tu chvíli jsem měla pocit, že jsem vyhrála v loterii. Přišlo mi přirozené zůstat s ním, protože kdo by odmítl pohádkové pohodlí?
Jenže touha po ještě větším luxusu mě postupně ovládla. Poznala jsem Marka, mladého IT specialistu, který vydělával neuvěřitelné sumy na vývoji mobilních aplikací. Marek měl takovou dětskou duši – byl zamilovaný do všeho nového. Viděl ve mně stylovou ženu, do které rád zainvestuje. Pokaždé, když vyšel nový telefon nebo notebook, zkrátka mi ho pořídil. Stačilo se jen usmát a zmínit, jak se mi líbí. Bylo to lákavé, nemusela jsem se o nic starat. Lukáš přece o ničem nevěděl.
Do toho se objevil Adam, právník z Brna, který každou chvíli jezdil po celé republice kvůli svým klientům. Náš první kontakt byl náhoda: potkali jsme se na firemním večírku, já tam šla s Lukášem a Adam dorazil jako zástupce jedné advokátní kanceláře. Slovo dalo slovo, začali jsme si psát. Časem mi přibyl další zdroj radosti: luxusní večeře, drahé dárky a občas i obálka s penězi, které mi Adam dával „na přilepšenou“. Netajil se tím, že má rád společnost krásných žen – a já se v jeho očích asi stala tou nejkrásnější.
Zpočátku jsem váhala, jestli nejsem příliš daleko za hranou slušnosti. Vychovávali mě k poctivosti a věrnosti, ale s každou novou značkovou kabelkou mi to přišlo snazší ignorovat. Zároveň to vyžadovalo pečlivou organizaci času. Diář mám rozdělený podle barev: Lukáš je sytě modrý, Marek světle zelený a Adam červený. Každý má vymezené dny. Každý ví něco jiného, jeden o druhém netuší. Dokonce jsem si musela vymyslet různé historky: jednou mám cvičení jógy, podruhé „poradu v práci“ nebo návštěvu nemocné kamarádky.
Největší problém je, že Lukáš se dál domnívá, že jsem mu stoprocentně věrná. Když mi koupí nějaký šperk, předpokládá, že ho nosím jenom pro něj. Netuší, že mi ve skříni visí hned několik dalších šperkovnic, které jsou dárkem od Adama nebo Marka. Když se chlubí, že mi „zařídil“ kabelku k narozeninám, jen se usmívám. Ve skutečnosti mi pomáhá krýt dárky, které pocházejí od jiných mužů.
Někdy se přistihnu, že si říkám, zda to není příliš velké divadlo. Mám i slabé chvilky, kdy se cítím provinile. Ale pak se podívám na výpis z účtu a na svůj životní standard a mé výčitky ustoupí. Proč bych se měla vracet k nudné práci za pár korun, když teď můžu žít beze stresu? Když si můžu dovolit kadeřníka, wellness víkendy a nakupování v buticích v Pařížské ulici?
Zatím mi to prochází. Ale uvnitř tuším, že jednou se to celé může sesypat jak domeček z karet. Stačí jeden omyl – špatně napsaná zpráva, fotografie na sociální síti nebo setkání, které by nemělo nastat. Co pak? Ztratím Lukáše a s ním i svůj hlavní sponzorský zdroj. Navíc se mohu stát terčem vzteku obou dalších mužů, kteří si mysleli, že jsou pro mě jedineční.
Je to nebezpečná hra a já jsem si vybrala ji hrát. Dokud držím nitky pevně v rukou, cítím adrenalin. Ale na konci dne si kladu otázku: kolik ještě unese moje svědomí? A co když jednou najdu někoho, koho budu skutečně milovat? Dokážu pak vůbec být věrná a upřímná?
Pravda je taková, že si nechci nic nalhávat. Možná jsem si vybudovala svět založený na předstírání, ale je to svět, ve kterém se cítím dobře. Až do chvíle, kdy budu muset zaplatit za všechny lži. Do té doby si užívám každý luxusní dárek a každou upřímnou, i falešnou, lichotku.
