Článek
Znělo to jako špatně napsaná fraška z politického divadla, ale ve skutečnosti to byl pravděpodobně moment, který budou historici jednou označovat za zlomový bod západní civilizace. Když Donald Trump v Oválné pracovně Bílého domu veřejně ponížil ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, nešlo už jen o další z jeho egoistických výstřelků. Byla to jasná zpráva světu: Amerika už není spojencem, kterému lze důvěřovat.
Nečekaný zvrat
Zelenskyj přijel do USA s cílem získat podporu v klíčové fázi války proti Putinově Rusku. Čekalo ho však něco zcela jiného. Trump, posílen návratem do Bílého domu, proměnil setkání s lídrem válkou vyčerpané země v osobní akt pomsty. To, co mělo být státnickou schůzkou, se během pěti minut stalo ponižujícím výslechem přenášeným v přímém přenosu před celým světem.
„Kde jsou slova díků? Měli byste být vděčnější!“ volal Trump za asistence J. D. Vanceho, jakéhosi republikánského alter ega Marjorie Taylor Greeneové. K tomu otázka, proč Zelenskyj nedorazil v obleku, přičemž formální dress code nebyl nikdy překážkou například pro Muska. Ironicky právě Musk, který svým způsobem definoval Trumpovu éru politiky jako reality show, tentokrát mlčel. Možná i proto, že skutečnost dávno předčila jeho dystopické představy.
Amerika se izoluje?
Ještě děsivější než samotné Trumpovo chování je důsledek celé události. Spojené státy před očima spojenců i nepřátel veřejně upustily od své historické role globálního lídra. Na první pohled může působit Trumpovo heslo „America first“ jako jasné a přímočaré. Ve skutečnosti ale zemi od světa izoluje. Mnoho států Evropy to pochopilo okamžitě a rychle deklarovalo jasnou podporu Ukrajině. Evropská unie chce převzít štafetu Západu, což ještě před několika lety znělo jako naprosto absurdní scénář. Otázka je, zda je toho schopna.
Rusko pochopitelně jásá. Když kremelská média velebí Trumpovo chování, je jasné, že v Bílém domě se odehrálo něco, co by Vladimír Putin rád zapsal zlatým písmem do kroniky svého tažení za novým světovým řádem. Vzkaz z Washingtonu totiž nezní jen „Ukrajino, buď vděčná,“ ale především „Putine, máš volné ruce.“ To je nebezpečná hra, na jejímž konci může být eskalace války, jakou jsme v Evropě neviděli od poloviny minulého století.
Bezbranná Evropa
Evropa, která až dosud spoléhala na americkou záštitu a vojenskou sílu NATO, má nyní jedinou možnost: vzpamatovat se. Situace, kdy z Bílého domu zaznívají rétorické bomby, znamená, že Evropané musí konečně převzít odpovědnost za vlastní bezpečnost. A to nejen politicky, ale především prakticky a vojensky. Trump svou politikou možná paradoxně sjednotil evropské země více než jakákoli snaha bruselských diplomatů posledních dekád. Je otázkou, zda na to bude Evropa připravena.
Trumpova Amerika totiž míří k izolaci. Podezření, že Bílý dům je ochoten zradit nejbližší spojence, není jen Trumpova momentální rozmar, ale nová americká realita. Ve hře není už jen Ukrajina, ale samotné postavení Západu. Pokud je Trump ochoten ztrestat spojence v živém přenosu, není už dál o čem mluvit. Nevěřme naivně, že jde o jednorázový exces – jedná se o jasné znamení nové epochy.
Šance se vzchopit
Na druhé straně, možná právě tato chvíle umožní Evropě konečně dospět. Historicky byla závislá na americké moci, její sebevědomí příliš často spočívalo v tom, že za zády měla americké rakety a tanky. Teď už je nemá, nebo je přinejmenším nemůže brát jako samozřejmost.
Trump možná neúmyslně probudil Evropu ze snu o nekonečném komfortu americké ochrany. Pokud ano, měl by mu kontinent za tento nepříjemný budíček ironicky poděkovat. V dlouhodobé perspektivě totiž jen silná, sebevědomá a sjednocená Evropa může být protiváhou Trumpově Americe, Putinově Rusku a všem dalším, kteří by rádi přepsali globální pravidla podle sebe.
Trump tedy možná obrátil světový pořádek vzhůru nohama. Teď ale záleží na Evropě, zda dokáže najít odvahu ho znovu narovnat – ovšem tentokrát bez iluzí o americkém spojenci, který v kritické chvíli ukázal, že jeho „America first“ znamená „Amerika sama“.
Zdroj: https://www.youtube.com/watch?v=7pxbGjvcdyY
